#RunEveryDay

Únavové zlomeniny dolních končetin u běžců



Víte že dle statistik je třetina zlomenin dolních končetin únavového charakteru?

Mezi faktory, které ovlivňují únavové zlomeniny patří:

- etnická příslušnost (např. afro-američané jsou méně postiženi)

- pohlaví (ženy jsou více náchylné z hormonálních a výživových důvodů)

- hmotnost ( zatížení dolních končetin je při běžeckém tréninku rovno 2,75 násobku hmotnosti běžce, 5 násobku během závodu, a až 7 násobku při závodě, kde je klesající profil trati)

- aktuální stav (únava organismu) a období sportovní přípravy (tento typ zlomeniny se často vyskytuje na začátku přípravy a u začátečníků).


Naše kostní rovnováha závisí na dvou typech buněk: osteoblastech, které zjednodušeně řečeno tvoří kosti, a osteoklastech, které je svým způsobem "ničí" (rozpouštějí vápenaté krystaly). Tyto dvě akce neprobíhají současně. Osteoklasty, které jsou stimulovány mechanickou námahou, vytvářejí mikrotrhlinky, které pak budou naplněny osteoblasty. Mezi těmito dvěma fázemi "překrývající se" destrukce - konstrukce, existuje období maximální křehkosti kostí, z toho vyplývá i pojem "zlomeniny způsobené dočasnou kostní nedostatečností".

Navíc vznik únavových zlomenin je přímo ovlivněn jejich bezprostředním okolím, tzn. svaly. Svaly jsou opravdovým spojencem kosterního skeletu. Ony totiž "obalují" kosti a tak pomáhají tento "soubor" dělat mnohem odolnější. Ovšem když se sval vyčerpá a unaví, tak absorbuje otřesy méně, a o to víc je namáhána kostní tkáň.

U nožní klenby se nejčastěji objevuje únavová zlomenina během přespřílišného zvyšování tréninku jak v době vlastního trvání tréninku, tak i intenzitě. Také ji často způsobuje "rychlá" výměna (změna) obuvi (když vyměníme starý model za nový a hned jenom v něm běháme. Nejen proto je lepší běhat minimálně dva páry obuvi a střídat je, a i při vlastním přechodu na nové, tak na ně postupně přecházet), nebo terén po kterém běháme (například kombinace lesních cest se štěrkem).

Klinické příznaky a diagnóza únavové zlomeniny

Zpočátku se bolest objeví po intenzivním tréninku v určitém místě (bolest je výraznější při místním pohmatu). Bolestivé místo je spojeno s mírným otokem.
V první fázi bolest v klidu zmizí, ale při další námaze se opětně objeví. Pokud se zranění okamžitě neléčí, tak se bolest postupně stává trvalou.

Vzhledem k tomu, že vyšetření rentgenem nic neprokáže, respektive cca jeden měsíc před lomovou čárou nebude ukazovat žádnou změnu, je maximálně efektivní kostní test, což je velmi citlivé vyšetření, které detekuje 100% zlomenin. Musí se však provádět ve specializovaném centru a vyžaduje injekci radioaktivního prvku.

Léčba a prevence

Léčba je velmi závislá na zasažení kosti a typu zlomeniny, ale další je v podstatě stejné a nevyhnutelné, přizpůsobené podle místa zranění. To znamená okamžitou STOPKU v běhání, ale to nemusí ještě nutně znamenat sportovní pauzu.
Aktivity, které zásadně nezatěžují dolní končetinu, mohou pokračovat (cyklistika, spinning, plavání jsou velmi dobré činnosti pro udržení kardiovaskulárních vlastností běžce). Ovšem po konzultaci s ortopedem!!

Pokračování v běžeckém tréninku je zpravidla povoleno po nejméně třech měsících.

Pokud jde o prevenci, co se týče chodidla je třeba hledat příčinu v "poruše" podpory klenby a v případě potřeby navrhnout "opravu". Nejlepší je toto zrealizovat s ortopedem a případně i se specializovanou firmou, která se věnuje výrobě ortopedických vložek. Důležité je si všímat nejen opotřebení běžeckých bot, ale především výběru běžecké obuvi, která by měla být přizpůsobena nejen svou funkčností, ale i morfologii běžce a i běžeckému tréninku.
Neměl by být opomíjen ani tréninkový, běžecký plán, včetně tréninkové intenzity a i možného abnormálního přetížení (třeba maratonský závod).

Co se týče únavových zlomenin (dolní končetiny) a jejich výskytu u běžců, tak nejčastěji je zasažena tibie - 48%, na nártní kůstky - 25%, fibule - 10%, stehenní kost - 7%, pata 2%.........