Ekonomika běhu: nad rámec měření spotřeby kyslíku
Cílem studie bylo porovnat ekonomiku běhu při třech submaximálních rychlostech vyjádřenou jako spotřeba kyslíku (mlxkg(-1)xkm(-1)) a energie potřebné k překonání dané vzdálenosti (kcalxkg(-1)xkm(-1)) u skupiny trénovaných mužů - vytrvalců.
Předpokládalo se, že vyjádření ekonomiky běhu v jednotkových kalorických nákladech bude citlivější na změny rychlosti než náklady na kyslík, protože zohlední rozdíly spojené s využitím energetických substrátů.
Šestnáct vysoce trénovaných vytrvalců mužského pohlaví [maximální spotřeba kyslíku - Vo2max - 66,5 +/- 5,6 mlxkg(-1)xmin(-1), tělesná hmotnost 67,9 +/- 7,3 kg, výška 177,6 +/- 7,0 cm, věk 24,6 +/- 5,0 let] běželo na běžeckém pásu po dobu 5 min se sklonem 0 % rychlostí odpovídající 75 %, 85 % a 95 % rychlosti při laktátovém prahu s 5minutovým odpočinkem mezi jednotlivými fázemi. Příjem kyslíku byl měřen pomocí kalorimetrie s otevřeným okruhem. Průměrná spotřeba kyslíku byla 221 +/- 19, 217 +/- 15 a 221 +/- 13 mlxkg(-1)xkm(-1). Kalorické jednotkové náklady byly 1,05 +/- 0,09, 1,07 +/- 0,08 a 1,11 +/- 0,07 kcalxkg(-1)xkm(-1) při třech avizovaných zkušebních rychlostech.
Nebyl zjištěn žádný rozdíl v nákladech na kyslík s ohledem na rychlost; kalorické jednotkové náklady se však s rychlostí významně zvyšovaly.
Byl učiněn závěr, že vyjádření ekonomiky běhu z hlediska kalorických jednotkových nákladů je citlivější na změny rychlosti a je hodnotnějším vyjádřením ekonomiky běhu než spotřeba kyslíku, a to i při normalizaci na uběhnutou vzdálenost.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
