Běh a zranění
Běh je bohužel také spojen s vysokým rizikem zranění, zejména dolních končetin.
Asi 80 % zranění souvisejících s běháním souvisí s přetížením. Ohroženy jsou především šlachy a vazy kvůli relativně pomalé adaptaci na tréninkovou zátěž.
Protože existuje mnoho různých definic zranění a typů běhání, výskyt zranění souvisejících s během se značně liší. Běžci mají vysoké riziko zranění, přičemž četnost výskytu se pohybuje od 7,7 do 17,8 na 1000 hodin běhu.
Výskyt zranění při běhu se liší mezi různými běžeckými vzdálenostmi.
Běžci na krátké vzdálenosti (ti, kteří běhají 15 km nebo méně) mají výskyt v rozmezí od 14,3 % do 44,7 %, zatímco běžci na dlouhé tratě (ti, kteří běhají půlmaratony nebo maratony a více) mají podle všeho více zranění (16,7 %–79,3 %).
Bylo identifikováno několik rizikových faktorů pro tato zranění.
Tyto rizikové faktory lze rozdělit na osobní faktory (např. věk, váha, výška), faktory související s tréninkem (např. vzdálenost, frekvence, intenzita, obuv) a zdravotní související faktory (např. léky, předchozí zranění, požívání alkoholu).
Podle nedávných systematických přehledů je předchozí zranění nejdůležitějším rizikovým faktorem u běžců na krátké a dlouhé vzdálenosti.
Oslabenost kyčelních abduktorů je také spojena se zvýšeným rizikem zranění. Nekonzistentní nálezy byly zjištěny u dalších rizikových faktorů, jako je index tělesné hmotnosti (BMI),a tréninková vzdálenost. Nicméně žádný z těchto rizikových faktorů nebyl přesvědčivě shledán jako příčina konkrétního běžeckého zranění. Také konkrétní zranění nemusí souviset s jedním rizikovým faktorem, ale jsou výsledkem interakce mezi několika rizikovými faktory.
Pozn. s použitím zahraničních materiálů
