Achillova šlacha - vyvarujte se ..........
chronickým problémům a zvyšujte její odolnost
ano, zranění Achillovy šlachy je mezi běžci jedno z nejčastějších.
V podstatě se to dá pochopit, když si uvědomíme, jak je při běhu enormně zatěžována (při běhu je Achillova šlacha vystavena zatížení rovnající se sedminásobku naší tělesné hmotnosti). Když k tomu ještě připočteme, že se výrazně oslabuje s naším postupujícím věkem, tak je na problém zaděláno.
Anatomicky je Achillova šlacha spojením šlach svalů Gastrocnemius a Soleus.
Přibližně 5 cm nad ukončením běžecké obuvi v místě paty se šlachy spojují v jednu - Achillovu šlachu.
Tyto spojené šlachy jsou "obaleny" jednou vrstvou buněk, která se nazývá Paratenon. Toto "opláštění" je bohaté na cévy potřebné k vyživování šlachy.
Samotná šlacha je tvořena ze dvou typů pojivové tkáně známé jako kolagen typu 1 a kolagen typu 3. Zdravá Achillova šlacha je z 95% tvořena kolagenem typu 1, který je silnější a pružnější než typ 3.
Křížová vazba a paralelní uspořádání kolagenových vláken typu 1 dodává Achillově šlaše její sílu.
Na rozdíl od drtivé většiny šlach v těle je Achillova šlacha jedinečná tím, že v místě, kde se svaly Gastrocnemius a Soleus spojují, se šlacha otáčí o 90 stupňů ještě předtím, než se připojí k zadní části paty. Toto extrémní zkroucení výrazně zvyšuje její účinnost při běhu, protože tak umožňuje, aby šlacha fungovala jako pružina ve fázi odrazu a dopadu.
Navzdory své chytré konstrukci a značné síle jsou zranění Achillovi šlachy často obtížně léčitelná a mají tendenci stát se chronickými.
V závislosti na místě poškození jsou poranění Achillovy šlachy rozdělena do několika kategorií:
- inzertní tendinitida
- paratenonitida
- neindukční tendinóza
Jak naznačuje název, inzertní tendinitida se týká zánětu na místě upevnění Achillovy šlachy na patě. Naštěstí tento typ poškození Achillovy šlachy je relativně neobvyklý.
Nejčastějším typem poškození Achillovy šlachy je paratenonitida. Toto zranění představuje zánětlivou reakci ve vnějším plášti buněk obklopujících šlachu. Zánět má za následek viditelnou hrudku. Tato hmota představuje lokalizované zhuštění paratenonu v reakci na mikrotrauma. Pokud v běhu budeme nadále pokračovat, tak velikost hrudky se bude zvětšovat, a nakonec bude bolest tak silná, že nám znemožní běhat (to ještě nemluvíme o tom, že díky "uhýbání" této bolesti při běhu, si můžeme přivodit další zdravotní komplikace).
Léčba paratenonitidy Achillovy šlachy se provádí častými ledovými zábaly po dobu cca 10 dnů (většinou, a když zahájíme léčbu ihned). Po 10 dnech, kdy se zmenší otok v paratenonu můžeme zahájit trénink. Pro začátek se doporučuje jízda na kole na lehký převod (plavání žádným stylem se nedoporučuje). Ideální v rámci léčby je použít tzv. noční ortézu (když nemáte tuto ortézu, tak můžete použít tejp, kterým zafixujete kotník, respektive Achillovu šlachu v napjatém stavu), která udržuje šlachu v imobilizované, prodloužené poloze, a tím pádem urychluje hojení (ano, šlachy imobilizované v prodloužených pozicích se hojí rychleji.)
Při prvním návratu k běhu musíte výrazně zkrátit délku vašeho kroku, aby nedocházelo k výraznému zatěžování Achillovy šlachy, a samozřejmě se vyvarovat rychlejším běhům.
Rychlejší běhy můžete do tréninku zařadit až tehdy, když Achillova šlacha nebude citlivá při výponu na špičkách.
Pokud zahájíte léčbu paratenonitis včas, tak toto zranění není nijak velký problém. Pokud se však neléčí, může se toto zranění proměnit v klasickou Achillovou neindukční tendinózu, tzn. degenerativní onemocnění.
V reakci na opakované trauma spojené s během se specializované "opravné" buňky, nazývané fibroblasty, pohybují uvnitř šlachy, kde v rámci ozdravení poškozené oblasti začnou syntetizovat kolagen.
V počátečních stádiích hojení šlach produkují fibroblasty téměř výlučně kolagen typu 3, který je poměrně slabý a nepružný ve srovnání s kolagenem typu 1, který se nachází v zdravých šlachách. Pokud všechno jde správně, zatímco hojení postupuje, objeví se větší počet fibroblastů a produkce kolagenu posune od typu 3 k typu 1.
Bohužel mnoho běžců (nejen jich) neposkytuje šlachám dostatečný čas na přestavbu (což může trvat až 6 měsíců) a začne se objevovat řada malých částečných trhlin, které mohou paradoxně zapříčinit prodloužení šlachy - výsledkem je zvýšený pohyb vzhůru v kotníku. V tomto okamžiku se stává bolest již tak značnou, že je běžec obvykle nucen přestat běhat úplně.
Různé faktory mohou ovlivňovat vývoj (predispozici) neindukční tendinózy. Ukázalo se při jedné studii, že příliš flexibilní a slabá lýtka mohou být "zdrojem" zraněních Achillovy šlachy.
