Rozdíly mezi pohlavími ve vytrvalostním běhu

V posledních letech se výrazně rozšířila účast žen ve vytrvalostních bězích (silničních a trailových). Často uváděné rozdíly mezi pohlavími v maximálním příjmu kyslíku (VO2max) nejsou jedinými rozdíly mezi pohlavími při dlouhém běhu.

A jaké jsou tedy rozdíly??

Cílem tohoto příspěvku je probrat rozdíly mezi pohlavími v biomechanice běhu, ekonomice (v únavových i neúnavových podmínkách), využití substrátů, charakteristikách svalové tkáně (včetně ultrastrukturálního poškození svalů), nervosvalové únavě, termoregulaci a strategiích tempa.

Ačkoli se muži a ženy neliší z hlediska ekonomiky běhu nebo vytrvalosti (tj. procenta udržované VO2max), existují pohlavní specifika v biomechanice běhu (např. ženy mají větší nesagitální pohyb v kyčelním a kolenním kloubu ve srovnání s muži), která lze částečně vysvětlit anatomickými (např. širší pánev, větší úhel mezi femurem a hlezenním kloubem, kratší délka dolní končetiny vzhledem k celkové výšce u žen) rozdíly.

V porovnání s muži vykazují ženy také větší poměrnou plochu vláken typu I (pomalá vlákna), jsou schopny lépe využívat mastné kyseliny a zachovávat sacharidy během dlouhodobého výkonu, vykazují rovnoměrnější strategii tempa a menší únavu po vytrvalostním běžeckém výkonu. Tyto rozdíly poskytují ženám výhodu v ultravytrvalostním výkonu, ale jiné faktory (např. nižší kapacita pro přenos O2, větší procento tělesného tuku) tyto potenciální výhody vyvažují, takže výkonnost žen nad muži je vzácnou výjimkou.

Tento přehled také upozorňuje na nedostatek srovnání pohlaví ve studiích zkoumajících běžeckou biomechaniku v podmínkách únavy a během procesu zotavení.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů