#RunEveryDay

Jak jsem se přes noc stal běžeckým trenérem (*)

* běžeckým trenérem, běžeckým rádcem a poradcem, běžeckým instruktorem, běžeckým koučem jak je libo. Není důležité označení, respektive název "funkce", nezáleží ani na tom jestli jste certifikovaný či jinak "označený", ale jestli máte co nabídnout:-), a hlavně jak jsou Vámi podávané informace relevantní.







A jak se to vlastně stalo?

V posledních 14 dnech, co vybíhám (nakonec skoro jako každý den, někdy vybíhám z domova) z práce na svůj pravidelný běh, jsem třikrát potkal běžící dívčinu.

Poprvé to bylo, když jsem byl teprve 1km vzdálen od svého pracoviště, a všimnul jsem si, že do protivky běží zmiňovaná dívčina.
Už z dálky jsem viděl, že je během nepolíbená - ruce tak nějak sepnuté před sebou, na sobě nějakou sportovní obuv, ale v žádném případě ne běžeckou, tepláky volného střihu, taktéž bez žádných běžeckých vychytávek, a to vše doplňovala mikina, která byla něco mezi mikinou, svetříkem a trikem.
No, v každém případě bylo patrno, že v daný okamžik nemá absolutně žádnou potřebu řešit speciální běžecké vybavení.
Později jsem se také dozvěděl, proč taky?? Když jsem ji míjel, tak jsem se na ni povzbudivě pousmál (snažil jsem se, aby v mém úsměvu se neobjevil nějaký náznak výsměchu, nebo něčeho podobného - to nemám ve zvyku). Ona můj úsměv přes svoje fyzicky značné úsilí opětovala ( co jí nakonec zbývalo, když se na ni kření běžecký důchodce, obzvláště v místě, kde by se dají čekat i jiné aktivity). Běživší jsme se zdárně minuli a každý jsme pokračovali svým směrem.
Když jsem přebíhal most přes řeku (Svitava to byla), tak jsem se přes rameno podíval, jak v běhu pokračuje. Potvrdilo se, co jsem při našem míjení se tušil a předpokládal, přešla z běhu volně do chůze (fyzička je prevít). Ovšem proč ne? Je lepší při svých běžeckých začátcích použít přechodového stupně mezi chůzí a během, tzv. indiána - střídání běhu s chůzí, než se utavit během za každou cenu. To bylo naše první setkání.

Druhé následovalo nějaký den po tom prvním. Jen jsme si prohodili "pozice". Já jsem se vracel, a ona teprve vybíhala.
Já měl za sebou nějakých 16 svižných kilometrů, ona nějaký ten kilometr "indiána" teprve před sebou. Nijak jsme se vizuálně nepozdravili, neboť mezi námi bylo osobní auto. Ona totiž běžela po chodníku a já to "práskal" po silnici:-) I přes to jsme o sobě věděli. Zajímavé.
V tu dobu cca 20m před ní běžela nějaká běžkyně, ale tu si nejsem schopen vůbec vybavit. Vím jen, že byla v běžeckém, ale to je vše.
Ovšem "moji" běžkyni nebylo možné přehlédnout. Měla na sobě stejné "běžecké" oblečení, jako když jsme se potkali poprvé.

Za nějaké tři, čtyři dny přišlo naše třetí setkání. Bylo dost podobné tomu druhému. Ona vybíhala, a já se vracel opětně z mého klasického 17km výběhu s vystupňovaným závěrem. Když jsem ji zahlédl nějakých 100m přede mnou, jak běží tím svým stylem proti mně, tak mně hlavou nějak proběhlo: "Pavle, pomož ji v jejím běžeckém snažení. Určitě nepomýšlí na žádné běžecké rekordy, a navíc je vidět, že je absolutně "nepolíbená" běžeckými, internetovými radami (ať už od odborníků či neodborníků tvářících se jak odborníci). Proč by měla opakovat chyby, které už absolvovala celá řada běhajících včetně tebe, a které zopakuje ještě fůra dalších běžeckých adeptů??" Ještě mně jako blesk hlavou projelo varování: "Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán!" Doufal jsem, jako už po kolikáté, že to v tomto případě nebude pravda. Tak, když jsem k ní dobíhal jsem zpomalil, a když jsme se míjeli, tak jsem to otočil, a s dotazem jestli se mohu přidat, jsem se přidal. Neřekla ani slovo, jen něco mezi "ano" a možná "ne" (podle dýchání bylo jasné, že je v hodně anaerobním pásmu, a že na mluvené slovo není místo ani prostor), ale na znamení souhlasu kývla hlavou (ano, i přes její fyzické vypjetí to bylo souhlasné přikývnutí - to jsem se dozvěděl o nějaký čas později).
Bylo mně jasné, že pokud oba poběžíme i jejím tempem, tak budu muset mluvit já:-) Tak jsem se jí představil (křestní jméno úplně postačovalo) a začal jsem běžeckými otázkami, na které jsem si i sám odpovídal, a jen sledoval její reakce, jestli si odpovídám správně. " Jestli s během teprve začíná (ano začala běhat k 1.10.), a proč začala s během, jestli kvůli jeho módnosti, jestli kvůli zvýšení fyzičky, jestli kvůli úpravě hmotnosti (je pravdou, že i a nebo právě jako "náctiletá" měla nějaké to kilečko navrch), jestli ze zdravotních důvodů, jestli kvůli kamarádům či kamarádkám, jestli kvůli příteli, zkrátka proč??
Samozřejmě žádné odpovědi jsem se hned nedočkal, a to nejen proto, že přemýšlela co mně může a co mně chce odpovědět, ale především díky dechu, který jí pomalu začal docházet. Uvědomil jsem si, že stále ještě běží jen proto, že s ní běžím já, a že by již dávno přešla do chůze.
Ovšem přece "nepřizná" před neznámým běžcem - důchodcem, který je schopen při jejím tempu běhu (tak pomalu jsem snad v životě neběžel) si s ní povídat, a který snad ani nemá potřebu dýchat:-) Hned jsem zareagoval - zvolníme, řekl jsem, a přešli jsme do chůze. Viděl jsem na ní, respektive hlavně slyšel, jak jí přechod do chůze přišel vhod. Aby se necítila nějak "méněcenná" (což je samozřejmě hloupost se cítit méněcenný, když mám takovou a takovou aktuální fyzickou kondici) , tak jsem zavedl řeč na to, že střídání běhu s chůzí je super na zvýšení fyzické kondice. Úleva v jejích očích byla hodně viditelná.
Ještě jsem si při společné chůzi trochu povídali (ovšem člověk musí i přes dobročinnost myslet na svoje zdraví - začal jsem pociťovat, že moje propocené věci začínají chladit), a já se dozvěděl pár informací o ní. Ještě před tím, než jsem se s ní "zdravotně" na rychlo rozloučil, jsem jí dal odkaz na svoje stránky, s tím, že tam může najít hodně informací, které ji mohou pomoci v jejím běžeckém snažení. Na závěr, když už jsem se rozbíhal směrem k práci, jsem jí ještě stačil říci, že pokud jí nebude něco jasné, tak ať se ozve, respektive ať mně napíše dotaz mailem.

Doběhl jsem do práce, vystrečoval se, vysprchoval, a hurá domů.

Dnes ráno otvírám mailovou poštu, a hle, ještě s včerejším nočním časem, dotaz: "Jak mám při běhu pít?"

Mám svěřence:-)

PS: svěřenkyně, jestli tyto řádky budeš číst (mám ten dojem, že ano), tak vidíš, že se není v běhu čeho bát
 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení