#RunEveryDay

Supramaximální trénink

MW marathon white red T blue T running-1153

 

Supramaximální trénink

Bylo prokázáno, že trénink rychlostí vyšší než je úroveň VO2max zlepšuje výkonnost (vytrvalost) u vytrvalostních běžců. Je možné, že k tomu dochází několika mechanismy. Trénink při rychlostech vyšších než VO2max by mohl potenciálně změnit mnoho dříve diskutovaných anaerobních a nervových faktorů, které ovlivňují vytrvalostní výkonnost. Kromě toho by rychlejší trénink mohl mít vliv na tzv. tradiční faktory výkonnosti.  

 Existuje omezený počet studií se supramaximálním tréninkem pro vytrvalostní běžce. 

Omezený počet studií zahrnoval rekreační běžce nebo  běžce středně trénované (studie u špičkových vytrvalců zatím nebyly realizovány). Dvě různé studie zjistily protichůdné výsledky.  V jedné studii prováděli účastníci intervaly na úrovní  132% VO2 a zjistili významné zvýšení VO2max o 3,6 %. Při jiné studii zjistili, že provádění sprinterských intervalů při 90-100% VO2 vnímané maximální námaze se snížil VO2max o 2,2 %.

Tyto výsledky ukazují na potřebu dalších studií o supramaximálním tréninku u vytrvalostních běžců, a na potřebu měření více proměnných, které mohou mít vliv na výkonnost.

Je možné, že supramaximální trénink by mohl vyvolat změny, které by mohly negativně ovlivnit výkonnost v distančních bězích. Vysoce intenzivní intervalový trénink by mohl vyvolat glykolytické adaptace, které by mohly zhoršit aerobní procesy. 

Určité vodítko k obecným účinkům takového tréninku na vytrvalost poskytují  provedené studie u cyklistů. Několik studií se zabývalo vlivem supramaximálních intervalů o délce 30-60sec. a zjistili po čtyřech týdnech intervalového tréninku zlepšení výkonu o 5,3 % v rámci testu v časovce na 40km, a zvýšení VO2max o 2,2 %.  

Všechny tyto studie u cyklistů poukazují na zlepšení výkonnosti po přidání supramaximálního tréninku. Přesné mechanismy těchto zlepšení se v jednotlivých studiích liší. Naměřené zvýšení maximálního výkonu ve studiích, kde se měřila zvýšená aktivace motorických jednotek, by mohlo vést k myšlence, že způsobené nervové adaptace mohou být hlavním důvodem, proč supramaximální trénink zlepšuje výkon u vytrvalostních sportovců. 

Navíc, pokud se vezme v úvahu zvýšení VO2max pozorované u relativně netrénovaných jedinců po supramaximálním tréninku, by to mohl být důsledek zvýšení svalové aktivace.

Trénink při rychlostech vyšších než VO2max je běžnou součástí tréninku většiny distančních běžců, přestože chybí  přesné informace o jeho účincích na dobře trénované běžce. To je pravděpodobně způsobeno velkým důrazem na trénink na VO2max. Tento důraz je pravděpodobně způsoben skutečností, že tyto údaje jsou snadno měřitelné a poskytují referenční body.

 

S použitím zahraničních studií