#RunEveryDay

Trail | 1. část



Asi jste na tohle slovo už někdy narazili a možná jste se ptali, co přesně znamená, protože je z angličtiny a do češtiny se v běžecké literatuře prakticky nikdy nepřekládá.
Ve většině slovníků zjistíte, že jedním z několika významů podstatného jména trail je stezka, pěšina nebo podobná, spíše menší a úzká cesta vedoucí lesem nebo jiným druhem nezpevněného terénu, např. přes pole nebo po trávě v parku.

Mnozí z nás naběhají velkou část svých kilometrů ve společnosti aut na silnicích a na cestách z nemilosrdného betonu, protože do nejbližšího lesa to mají daleko a hlavně z časových důvodů se tam každý den vydat prostě nezvládnou. To znamená, že když chceme běhat, musíme se často spokojit s tím, co máme k dispozici.

Je však nade vší pochybnost, že úsilí vynaložené proto, abychom si mohli zaběhat v přírodě, se nám vždy vyplatí bez ohledu na to, jestli jde o běh lesem nebo po travnatém pásu vedle chodníku v místním parku. Ocení to naše nohy, ale i naše psychika, protože jenom maličký kousek přírody může být narozdíl od jednotvárných domů, špinavých aut a nekonečných zástupů lidí na chodnících skutečnou pastvou pro oči (a to zcela pomíjíme fakt, že vůně rostlin, stromů, trávy a lesního vzduchu a „vůně“ oxidem uhelnatým obohacených výfukových plynů taky nejsou zrovna jedno a totéž).

Běh na měkkém povrchu uleví našim kloubům, jež jsou díky neustálým otřesům na tvrdém vystaveny mnohem většímu riziku opotřebování a zranění.
Měkký povrch je rovněž lepším tréninkem pro naše svaly, protože při každém došlápnutí se naše noha sice málo, ale přece zaboří do povrchu, a my pak musíme vyvinout větší sílu na odraz, což je něco (to zaboření se), co na silnici asi jenom těžko někdo dokáže.

Nerovnosti terénních tras jsou vynikajícím tréninkem pro celé naše tělo - abychom při vyhýbání se vyčnívajícím kořenům, kolejím vyrytým v zemi, kamenům a dalším překážkám zůstali ve vzpřímené poloze a udrželi rovnováhu i správný běžecký postoj, musíme neustále koordinovat všechny svoje pohyby.

Do hry tak vstupují svaly a svalové skupiny, o kterých při pravidelném běhání na rovném povrchu ani nevíme.

V terénu nás vždycky sem tam potká nějaký ten kopec. To je pro nás nanejvýš užitečné, protože běh do kopce a z kopce namáhá svaly na nohách jinak a často mnohem více než běh po rovině. Mimo jiné nás učí správně reagovat na změny tempa, což je dovednost, která se nám může hodit při závodech na silnici, protože přidat nebo zvolnit uprostřed závodu nemusí nutně být tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Z běhání v terénu budeme na změny tempa zvyklí a budeme jich umět využít ve svůj prospěch.

Není snad třeba zdůrazňovat, že do terénu člověk potřebuje běžecké boty, jež nejsou určeny pro nic jiného než právě a pouze pro běh v terénu.
Technologie a materiály použité při výrobě krosové obuvi respektují specifické požadavky terénního běhu a zpravidla neumožňují pohodlné, dlouhodobé ani bezpečné používání této obuvi k běhání ani jiné sportovní či nesportovní činnosti na površích jiných.

Pro běh v terénu (trail) už existuje i speciální běžecký textil. U Ronhill je tento textil zařazen v sekci TRAIL