#RunEveryDay

Ploska nohy a běžecká zranění

To jsem někde četl, a musím s tím naprosto souhlasit: Na běhu je nejzábavnější to, že dává člověku šanci stále se něco učit, a že toto nikdy nepomine. Zkrátka bez ohledu jak moc jste zkušení, vždy se najde něco nového k nastudování.

Toto zjištění je i zásadní při běžeckých zraněních. Studie ukazují, že zkušení běžci mají stejnou míru zraněních jako začátečníci. Není to však tak, že by se zkušení běžci nepoučili ze svých zranění. Je fakt, že u některých nepoučitelných se opakují ty stejná zranění, ale větší procento běžců se sice poučí, vyléčí případné zranění, opětně trénují a zlepšují se, až do té doby, dokud "nedorazí" jiné zranění. To je pravděpodobně proto, že díky tréninku se nějaká část organismu posílí, a tím stres, který při běžeckém tréninku vzniká, se tak může "přesunout" někam jinam....a je zde zranění.
Zranění mají tedy tendenci postupovat po tzv. kinetickém řetězci.

Ovšem konkrétní místo zranění je dáno množstvím faktorů, např. genetika, předchozí doléčená či nedoléčená zranění, tréninkové faktory, tzn. trénink samotný, atd. Neexistuje tedy dané pořadí jednotlivých zranění v tomto řetězci. Takže nemůžeme počítat s tím, že první zranění se bude týkat plosky nohy, potom bude následovat kotník, holeň, kolena, pak .......). Proto je víc jak žádoucí, aby si běžci uvědomili jednotlivé oblasti svého těla, kterých se mohou zranění dotknout, a snažili se dozvědět něco víc o specifikách těchto oblastí. Znalost a včasné varování jsou nejlepšími kamarády každého běžce (aspoň by měly být).

Takže první takovouto oblastí je ploska nohy. Zde vzniká největší množství běžeckých zranění, která jsou zapříčiněna především nadměrným přetěžováním. Koneckonců je to ta první část lidského těla, kde dochází ke "střetu" s povrchem, po kterém běháme. Ovšem nesmíme zapomenout na důležitou věc, že zranění v této oblasti nemusí mýt na 100% příčinu v této oblasti, ale třeba úplně někde jinde. Stejně je třeba zdůraznit, že tato zranění mohou být nad rámec tzv. kinetického řetězce.

Při hledání faktorů, které mohou přispět ke vzniku zranění (nejen těch, která jsou omezena na plosku nohy), je třeba vědět, že dobrým výchozím bodem je právě ona ploska nohy.

Takže velmi zjednodušeně (když pomineme složitou biomechaniku dolní končetiny) existují tři typy dle nožní klenby:

- neutrální (normální)
- vysoká
- nízká

Jak vlastně ploska nohy při běžné chůzi funguje? Jak probíhají fáze od dopadu po odraz? Pro lepší pochopení si představme v polovině otevřenou knihu, a položme ji tou otevřenou částí na stůl. Vypadá jako páteř, která je opřena o podložku o dvě "křídla". Každé křídlo je vůči páteři ve vzpřímené poloze. Nyní, zatlačme na hřbet knihy, tedy páteř směrem dolů, aby se kniha vyrovnala, ve vzpřímené poloze vzhledem k páteři. Nyní zatlačte dolů na páteř, aby se kniha vyrovnala. Každé křídlo se nyní pohybuje v méně nakloněné pozici. Aktivita od supinování k pronování se nazývá pronací, a opačným směrem se nazývá supinací. Samozřejmě, když běžíme, tak tento pohyb zahrnuje různé alternativy, díky různě působící mechanice a různým úhlům. Noha dopadne na zem v poměrně nakloněné poloze a pak se "natáčí" do větší pronační polohy ve střední polohové fázi, což je bod, kdy je noha přímo pod tělem a nese plnou váhu.

Takže při bližším zkoumání pochopíme, proč jsou běžci s vyšší klenbou nazývání "supinátory". Při běhu mají totiž sníženou mobilitu, takže nedostatečně pronují. Tito běžci mají nohu, která nedostatečně absorbuje náraz. Tento náraz, respektive síly, které při něm vznikají, přenáší na postranní (vnější) struktury plosky nohy, podkolenní část dolní končetiny a kolena. Příkladem jsou zranění jsou přední (boční) holeně.

"Overpronátoři", tzn. ti, kteří disponují nadměrnou pronací mají opačný problém.U nich se tyto síly přenášejí na mediální (vnitřní) strukturu nohy. Příkladem jsou zranění na zadní (střední) holeni.

Pro "supinátory" je ideálním, běžeckým modelem ta bota, která poskytuje extra tlumení, aby tak nahradila "nedostatečnost" nohy, jako takové.


"Overpronátoři" potřebují takový běžecký model, jehož technologie poskytuje mimořádnou stabilitu, a řízení pohybu plosky nohy.


Pozn. běžci s neutrálním došlapem, respektive mírnou pronací nemusí vyžadovat ani extra tlumivé, ale ani stabilní modely!!

Rychlou a přesnou metodou pro stanovení individuálních potřeb je test mokré stopy. Začněte tím, že umístíte mokrý ručník na beton. Jednoduše stoupněte na ručník s každou nohou, pak proveďte jeden až dva kroky dopředu na suchý beton. Potom se podívejte na stopy, které jste zanechali.


Může se i stát, že budete potřebovat extra vložky vyhotovené na míru v protetické dílně na základě přesnějšího, lékařského vyšetření.

A na závěr jedna technická ohledně životnosti běžecké obuvi. Věděli jste, že po cca 400km ztrácí běžecká obuv 30-50% tlumících vlastností. Ovšem toto je velice orientační, a v některých případech až zavádějící, neboť zásadní měrou záleží na hmotnosti běžce, tom daném běžeckém modelu, četnosti běhání, atd. A to zde nezmiňujeme negativní vliv vlhké boty. Ono se dost často u běžců stává, že běhají v dostatečně "neodpočatých" botách. Ony totiž, stejně jako běžci, potřebují určitý čas pro svoji regeneraci (vyschnutí, "nadechnutí se" po běhu a nachystání se tak na další). Proto doporučuji, ať už běháte každý den a nebo občas, minimálně dva páry běžecké obuvi. To nejen pomůže prodloužit životnost vaší obuvi, ale především omezí vznik některých zranění!! A to rozhodně stojí za to, NE??

Některá zranění plosky nohy:

Plantární fascie; únavová zlomenina; zánět šlachy v kotníku

Extenzní tendinitida - zánět šlach na špičce nohy, obvykle uprostřed.

Sesamoiditida - zánět těch malých volně se pohybujících kostí, které se nacházejí v klenbě nohy v blízkosti základny velkého prstu.

Metatarsální únavová zlomenina - díky neustálému přetěžování často dochází k tomuto zranění jednoho z metarsů. V každé noze jich máme pět.

Mortnova neuroma

Bohužel toto není konečný výčet zranění v avizované části nohy