#RunEveryDay

Z Á K E Ř N Ý M A R A T O N

"Pojďte, půjdeme si skočit z mamutího můstku v Harachově."
Zdá se Vám to jako absolutní bláznovství, pominutí smyslů a nebo "jen" jako přecenění svých schopností?? Ať je to jak chce, tak to jako normální návrh v žádném případě není, a bez patřičného mnoholetého tréninku a postupných krůčků, je to velký hazard, který nedopadne dobře, v nejhorším případě může dopadnout i tragicky.
Ovšem, když Vám někdo řekne: "Pojď, zaběhneme si letos maraton!", tak poslední dobou určitá část oslovených, aniž by před tím běhala, řekne ano, a bude myslet, že je to úplně normální. Zkrátka v současné době je takový trend, že když se v pátek rozhodnu, že v sobotu poběžím maraton, tak ho v sobotu poběžím.
Z Á K E Ř N Ý M A R A T O N
No, i když se na první pohled může zdát, že skoky, respektive lety na mamutím můstku v Harachově a maratonský běh nemají moc společného, tak dle mého přece jen něco mají. Jak na mamutí můstek, tak na maraton je třeba se řádně připravit. Zde nemám na mysli krátkou, párměsíční přípravu (jak je teď i mediálně prezentováno a v kurzu), ale několikaletou, kvalitní a především odbornou a cílenou přípravu. Na mamutí můstek bez ní nikdo nevyleze, ale na start maratonu, se s klidem postaví.
Samozřejmě skok či let z mamutího můstku bez adekvátního tréninku Vám hned dá zpětnou vazbu ve formě, kterou si většina z nás dovede představit.
Maratonský běh je v tomto případě "milosrdný", respektive zákeřný. Ano, můžete "zdárně" dokončit maraton v časovém limitu, který někteří organizátoři čím dál tím více prodlužují (předpokládám z lásky k běhu:-), ale můžete si tak "odstartovat" zdravotní problémy, které Vás buď chytí hned při závodu, a nebo Vás časem dostihnou a mohou taktéž skončit těžkou újmou na zdraví. Zde platí dvojnásob - "Jak se ke svému tělu chováš, tak ono se bude chovat k tobě!" A navíc, maraton chyby neodpouští.
Viděl jsem to loni, osobně, na maratonu v Praze. To bylo poprvé a doufám že i naposled, co jsem byl fyzicky přítomen jako divák při "vraždění běžeckých neviňátek". Co jsem viděl na posledních metrech maratonské distance, když někteří účastníci dokončovali závod, tak za to by v dřívějších dobách v rámci základní vojenské služby byli potrestáni za sebepoškozování (na to byl dokonce paragraf) minimálně třemi týdny basy. Teď nechci zpochybňovat či napadat start na maratonské distanci, to v žádném případě, ale chci zpochybňovat, respektive ukázat na nedostatečnou připravenost některých účastníků na tuto vzdálenost. 42195m běhu (záměrně zde píši běhu, protože maraton je o běhu a ne o chůzi, či pochodu, nebo dokonce turistice za krásami třeba takové Prahy) není procházkou růžovou zahradou pro nikoho. Ani pro ty nejlepší, ani pro ty nejrychlejší a dokonce ani pro ty nejvytrvalejší běžce.
Bohužel je to dnes takový trend, všechno rychle nejlépe ihned. Je možné, že u některých aktivit to může fungovat, ale věřte, že u maratonské trati to nefunguje. Maraton chce čas na přípravu, na kvalitní a dostatečnou přípravu, kdy tělo si musí zvyknout nejenom na běh, ale na dlouhý běh. Takové ty "rychlokvašky" pod vlivem hesel "maratoncem za tři měsíce", "maraton co nejdříve" apod. nefungují a účast v maratonském závodě se stává trápením. I když to po závodě málo kdo přizná, tak je to tak, a neschová to ani za, již klasickým a obligátním "Jsem si maraton užil". A to zde nyní nemluvím o tom, že právě díky přecenění svých možností, respektive nedoceněním náročnosti maratonské trati si může člověk odstartovat do budoucna značné zdravotní problémy. Samozřejmě nejenom samotným závodem (ten by měl být spíš takovým bonbónkem a vyvrcholením, případně odměnou za naši dlouhodobou přípravu) , ale i nedostatečnou a nebojím se říci i nezodpovědnou přípravou, si člověk může vykoledovat již avizované zdravotní problémy. Ono se totiž může stát, že ony problémy se "zhoupnou" do kategorie nevratných změn a ty mohou zapříčinit nejenom konec maratonského běhání, ale běhání vůbec. Byl bych velice nerad, aby se z "Rozběhaného Česka" (jak my si stále libujeme v těch "budovatelských heslech", vždy, když čtu podobná hesla, tak mě napadne film Bílá paní, kde jsou taková krásná - "Suché boty pro stavbaře", "Dohnat a předehnat" atd.) stalo "Kulhající Česko". Právě to "Dohnat a předehnat" je nějak v českém běhání v kurzu. Ovšem uvědomme si , že při běžeckém tréninku, respektive přípravě na maraton nic nedoženeme a už vůbec nic nepředeženeme. Spíš si uženeme nějaká zranění, která budou mít pro nás "nejasný" původ, i když ten bude víc jak jasný. A co si budeme povídat, není pro běžce, respektive běhajícího, nic horšího, než když propadne běhání, které se stane jeho srdeční záležitostí, a on nemůže běhat právě díky "nejasnému" zranění. Vidím to stále kolem sebe a po pravdě čím dál víc. To mě utvrzuje v jednom, že je někde něco špatně.
Nechci nikoho odrazovat od cíle, kterým třeba může být právě běh na maratonské trati, to v žádném případě. Právě naopak. Chci, aby jste vlastní závod absolvovali jako opravdový maratonský běžec a neskončili v půli cesty ve Vaší maratonské přípravě, nebo maratonský závod protrpěli víc než je zdrávo.
Takže nikam nespěchejte, poctivě trénujte, nenechte se zblbnout některými zaručenými a především rychlými postupy. Věřte mi, že po kvalitní přípravě si maratonský závod daleko víc užijete a hlavně dosáhnete kvalitnějšího, výsledného času.

Pozn. a ještě jedna technická - maraton není dvakrát půlmaraton. Zde matematika neplatí:-)

Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vašem běžeckém snažení.......

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení