#RunEveryDay

Hypermobilita u běžců

cx


Příliš vysoká flexibilita, nebo chcete-li pružnost může zvýšit riziko zranění a i omezovat váš výkon.

Jedna z prvních věcí, kterou se učí každý běžecký nováček je, že flexibilita je velmi důležitá. Stále bývá vtloukáno běžcům do hlavy, že je třeba se pravidelně protáhnout, a že flexibilita je dobrá pro běžce. To ovšem v žádném případě neznamená, že čím je větší tím je lépe. Ona totiž přílišná flexibilita nebo chcete-li hypermobilita může u běžců vést až k chronickým zraněním.

Co vlastně ta hypermobilita je??

Je to stav, kdy klouby jsou "pružnější", respektive spíš ohebnější, než potřebují být, což znamená, že jejich rozsah pohybu je větší, než je záhodno.
To může ovlivnit některý z 360 kloubů v těle nebo "jen" kolena, kotníky a kyčle. Ovšem není třeba si hypermobilitu představovat jako hadí ženu.
On totiž tento přebytek flexibility má tendenci zůstat bez povšimnutí u většiny lidí. Hypermobilitou je totiž v současné době dle odhadu ovlivněno 20 - 30% z nás (osobně já to nejsem).
Ta se potom projeví (negativně) až při našich běžeckých aktivitách, tzn. při zvyšování našich tréninkových dávek.

Kosti se "setkávají" v kloubu, který drží pohromadě vazy, které "vymezují" pohyb daného kloubu. Svaly obklopující kloub jsou "připojeny" ke kostem a šlachám, takže můžete kloubem pohybovat - ohýbat, kroutit, atd. Když však tento kloub je "ovlivněn" hypermobilitou, tak kolagen v tomto kloubu má nižší kvalitu a menší pevnost v tahu, což mu "umožňuje" přesáhnout ideální rozsah toho daného kloubu.

Takže co to pro vás jako běžce znamená?? V podstatě jedno - díky působení sil, které vznikají při běhu budou v okolí hypermobilního kloubu zatěžována svalová vlákna víc, než mohou bez zranění zvládnout. Zákeřné na tom všem je to, že si toho nevšimnete hned, ale po určitém čase (to se zde nebavíme o hodinách, ale minimálně o dnech, nebo spíš týdnech, měsících či dokonce rocích). .

Jasným ukazatelem toho všeho jsou opakující se zranění v průběhu mnoha let nebo řada drobných, zdánlivě nesouvisejících zdravotních omezení. Ty se navíc mohou objevit kdekoli v těle. Další varovné příznaky jsou neustále unavené svaly a neschopnost dodržovat klasický trénink, který jste za normálních okolností schopni zvládnout.
 
KUBOR2308a


Pokud jsou vaše klouby příliš flexibilní, tak okolní svaly jsou více namáhány, aby "zajistily" potřebnou stabilitu těchto kloubů, takže ti s hypermobilitou jsou náchylnější k bolesti kloubů a svalů. Pokud "místní" svaly, které zajišťují stabilitu, jako jsou ty kolem kolen, nefungují správně a velmi dobře, tak globální svaly, kterými se řídí pohyb, jako jsou hamstringy, se stanou pravděpodobně díky přetěžování zkrácenými, a tím náchylnějšími ke zranění.

Je dokázáno, že běžci s hypermobilitou budou mít s větší pravděpodobností problémy ne s jedním, ale více klouby. Z jednoho prostého důvodu - jeden slabý článek způsobí řetězovou reakci, která se automaticky projeví i jinde, než v místě příčiny, respektive zdroje problému.

A výsledkem mohou být zranění způsobená nadměrným zatěžováním, jako je ITBS (iliotibiální syndrom), plantární fascie, a syndrom běžeckého kolena. Samozřejmě tato zranění nejsou jen u hypermobilních běžců, ale u těch je větší pravděpodobnost jejich vzniku. Navíc při těchto zraněních, pokud vzniknou z jiného důvodu než díky hypermobilitě, když je běžec hypermobilní, je jejich léčba zdlouhavější.

A aby toho nebylo dost, tak běžci s hypermobilitou mají sníženou schopnost propriocepce, tzn. schopnost koordinovat pohyb těla v prostoru. To je tím pádem předurčuje k špatnému držení rovnováhy.

Nicméně, hypermobilita nemusí znamenat "celoživotní" zranění. Prostě je třeba se zaměřit, respektive zapracovat na vlastní kontrole pohybu, již zmíněné tzn. propriocepce.

Ze strachu z hypermobility si nemusíte odepírat strečink, jógu, ani jiné podobné aktivity. Je třeba si uvědomit, že být hypermobilní neznamená, že by jste měli zanedbávat strečink!! To v žádném případě. Hypermobilní běžec může mít zatuhlé svaly jako kdokoli jiný. Takže protažení po tréninku vám v žádném případě neuškodí, za předpokladu, že ho nebudete provádět přes bolest, respektive aby nebylo bolestivé.

Ovšem pozor, v žádném případě to nepřehánějte, a to obzvláště pokud jste hypermobilní.

Studie nedávno prováděná a uveřejněná v Journal of Sports Medicine zjistila, že pacienti s hypermobilitou kolenního kloubu mají až čtyřikrát větší pravděpodobnost vzniku zranění v této oblasti.

Někteří běžci budou mít jen jeden nebo dva klouby hypermobilní, ale stejně tak mohou být běžci, kteří jich budou mít více, a nebo dokonce většinu, ve svém těle. To může být také příčinou více závažných, zdravotních stavů, jako je syndrom společné hypermobility (JHS). Je značný rozdíl mezi tím, když se jedná o hypermobilitu jednoho, dvou kloubů, a nebo o JHS. JHS je dědičné onemocnění pojivové tkáně, kde hypermobilní klouby se vyskytují spolu s příznaky, jako jsou chronické bolesti, únava, zažívací problémy a nízká hustota kostí.. Pokud máte obavy, že máte JHS na základě těchto příznaků, tak se obraťte na revmatologa.

Hypermobilitu nevyléčíte, ale můžete ji "korigovat" a minimalizovat riziko zranění tím, že posílíte svaly a šlachy v místě hypermobilních kloubů. Pokud častá zranění a jejich zdlouhavá léčba jsou hlavním problémem, tak to stojí za to na tom zapracovat spolu s odborníkem. V tomto případě s fyzioterapeutem, který bude schopen vám poskytnout přesnější a hlubší diagnózu na základě vašich příznaků a historii zranění.

Máte-li podezření, že jste hypermobilní, ale doposud jste neměli žádné nežádoucí příznaky, tak kde hledat pomoc??
Pokud si myslíte, že můžete mít hypermobilitu, ale nemáte žádné problémy, tak není nezbytné, aby jste navštívili fyzioterapeuta. Ovšem, je zde určité riziko, že díky hypermobilitě byste mohli postupně "rozvíjet" dílčí nerovnováhu (disbalanci), která se později může stát opravdovým problémem. Takže pokud chcete odvrátit riziko zranění, tak je určitě na místě navštívit fyzioterapeuta, a provést preventivní posouzení včetně případného nastavení cvičebního postupu.

Vždy je lepší a jednodušší odvracet potenciální problémy, než až když přijdou!!

To se samozřejmě týká nejen hypermobility.

Prevence je k nezaplacení.

V tomto případě je víc jak vhodné zařadit cvičení pilates, které může pomoci k nápravě svalové nerovnováhy a zlepšit základní stabilitu.

Není překvapením, že hypermobilita vede u běžců často k nadměrné pronaci, zánětu okostice, plantární fascii a běžeckému kolenu.

Těmto problémům se můžete vyvarovat, respektive snížit pravděpodobnost jejich výskytu, používáním těch "správných" běžeckých bot (nejméně dva páry), pokud vás "zlobí" pata, tak zkusit běh přes přední část plosky nohy a zkrátit krok (došlapovat těsně před těžiště těla).
Určitě vám taktéž může pomoci zvýšení stability - balancování na jedné noze se zavřenýma očima (ideálně bosí). Zkuste to provádět třikrát denně po 30 sekundách, aniž by jste zatínali prsty na nohou a nebo pokrčovali nohu v koleni. Výzkumy uvádějí, že zlepšení stability vede ke snížení bolesti víc jak používání různých výživových, kloubních přípravků.

To samozřejmě neznamená, aby jste nemohli s hypermobilitou běhat. Jen musíte dávat na sebe větší pozor, a více naslouchat svému tělu, jak reaguje na váš trénink.
Je vhodný nižší objem naběhaných kilometrů, a věnujte taktéž zvýšenou pozornost zahřátí před během a vychladnutí po běhu.

 

ss2016d