Co dělat nejen s kolenem, když začne bolet??

Hodně z nás se v průběhu svého běhání, dřív nebo později, setkalo nebo setká s tímto zdravotním problémem, nebo chcete-li omezením.
Začalo Vás bolet koleno, dle Vašeho názoru bez jakýchkoliv příčin??

Každá bolest však má svoje příčiny, a nebude tomu jinak ani u Vašeho bolavého kolene.

Takže co v daný okamžik dělat, aby se bolest nestupňovala, ale naopak odezněla??

Dle rad jednoho, dle mého nejlepšího lékaře, co jsem kdy navštívil (bohužel již není mezi námi) rada číslo jedna (to platí u všech bolestivých stavů):
Dělejte vše do bolesti, nikdy ne přes bolest.

Pokud můžete v daný okamžik "bezbolestně" klusat, tak klusejte, pokud můžete "bezbolestně" chodit, tak choďte, pokud můžete "bezbolestně" jezdit na kole, tak jezděte na kole.
To jsou však činnosti, které Vám dočasně nahradí běh, ale v žádném případě neléčí.

Co tedy v rámci vlastní léčby, tzn. návratu k plnohodnotnému běhání provádět?
Pokud je koleno oteklé, tak pro snížení tohoto otoku několikrát denně koleno ledujte. Zmenšíte tak otok a to se samozřejmě pozitivně projeví na vlastním léčení.
To je základ všeho.

 

Jenže ono bolavé koleno nemusí mít vůbec žádnou souvislost s kolenem jako takovým, ale může to být důsledek jiného "zranění", o kterém v daný okamžik nevíme, že vůbec existuje.
Může se totiž jednat o tzv. iliotibiální syndrom. Bolest většinou bývá na vnější straně kolene, ovšem někdy může být v rozsahu od kolene přes vnější část stehenního svalu až k hýždi.
Největší bolest pociťujeme především ve fázi dopadu.

Co může být příčinou iliotibiálního syndromu?
mohou a většinou to i jsou:

přespříliš opotřebovaná, běžecká obuv

časté tréninky výběhů kopců - schodů (i seběhy)

dost častý a dlouhý běh po jedné straně vozovky (když je abnormálně nakloněná od středu vozovky po krajnici - dobré střídat)

přetížení buď objemem naběhaných kilometrů a nebo přílišným tempem, případně obojího

mohou se na tom také podílet "prsařké" nohy při plavání

disbalance související s páteří a následně kyčelními klouby
(to jsou jen namátkové příklady)

Výborný způsob, jak zjistit jestli se jedná o iliotibiální syndrom je ten, že použijeme pěnový válec (nemusí to být jen on).
Pokud ho použijeme na "rozmasírování" vnější strany stehenního svalu, tak zjistíme, že sval je v určitém místě (většinou těsně nad kolenem, ale není to pravidlem) citlivější než obvykle (můžeme porovnat se stejným místem na druhé noze), a to je obrázek toho, že se opravdu jedná o tento případ.

Pěnový válec tedy můžeme použít nejen jako "diagnostický" přístroj, ale i jako zařízení pro vlastní rozmasírování bolestivého místa, a tedy možné odstranění příčiny bolesti kolene.
Vlastní "rozmasírovaní" můžeme provádět několikrát denně + ledování vlastního kolene.

Pěnový válec je výborná věc, ale nic nenahradí "práci" odborníka - fyzioterapeuta a nebo maséra. Ti oba Vám mohou přesně vyhledat citlivá - bolestivá místa a masáží je odstranit (při troše štěstí to může být i po jediné masáži, ale počítejme spíš s větším počtem). Mohou i vlastní "manipulací" odstranit příčinu bolesti, i pokud se jedná o "výsledek" stavu páteře a kyčelních kloubů. Chce to však jedno - odborníka!!

 

Pokud Vás bolest donutila k přerušení tréninku, tak v průběhu jejího odeznívání, respektive v rámci návratu k běhání, začněte s cross tréninkem, ovšem tak, aby nedošlo ke zhoršení stavu.
Můžete, pro začátek, zařadit jízdu na kole, trénink na steperu, můžete zařadit i plavání (ovšem ne prsa, respektive nepoužívat "prsařské" nohy) a nebo případně i veslování. Vše však do bolesti, nikdy ne přes bolest!! Jakmile by se totiž objevila bolest, tak to je jednoznačná známka toho, že byla "překročena" hranice mezi léčbou a opětovným postupem zranění.
Až už bolest bude postupně odeznívat, tak můžete zařadit kombinaci, třeba 25 minut jízdy na kole, 25 minut spinningu, nebo 25 minut na steperu, + 5 - 10 minut vlastního běhu (ovšem velmi volně). To Vám usnadní návrat k plnohodnotnému běhu, aniž by hrozil "návrat" vlastního zranění, respektive k jeho obnově.
Postupně můžete zkracovat čas na kole, atd. a přidávat čas běhu.
Jakmile dosáhnete úrovně 30 - 40 minut souvislého běhu bez pocitu bolesti, tak to je signál, že nastal čas návratu k plnohodnotnému tréninku, respektive běhu.

Toto vše by se mělo odehrát v době cca dvou týdnů. Pokud však nedojde ke zlepšení, nebo spíše k návratu do plnohodnotného, běžeckého režimu, tak je nejvyšší čas navštívit odborníka. V tomto případě ortopeda a nebo fyzioterapeuta.
Z toho všeho bychom si navíc měli vzít co možná nejvíce informací - ponaučení, a zjistit tak, co je naše tělo ještě schopno tolerovat, a co už zkrátka ne. Ono totiž kolikrát stačí jen změnit tréninkové postupy, či tréninkový plán, a zdroj bolesti může být tak odstraněn.

Doufám, že Vás nic podobného nepostihne (i když......).