Běhání v zimě
Když je venku zima, vlhko a tma, není vždy snadné pokračovat v tréninku tak, jak jsme zvyklí, a proto je rozumné se na podzimní a zimní měsíce předem připravit.
Naše obvyklá běžecká trasa se po setmění, které v zimě přichází mnohem dříve a rychleji než v létě, může z řady důvodů stát nevyhovující a někdy dokonce nebezpečnou.
Z toho vyplývá nutnost najít si trasu náhradní.
Pokud se k tréninku nedostanete za denního světla, hledejte místa s dostatečným pouličním osvětlením, kde vám společnost nebudou dělat ani auta ani volně běhající psi. Ti za šera a ve tmě špatně vidí a mohou se vás jako zničehonic se objevivší hrozby leknout, což hlavně u větších psů není reakce, kterou byste měli chtít zkoumat zblízka.
Stále rozšířenější alternativou jsou běžecké trenažéry.
Dají se dobře využít především pro trénink rychlosti, protože ten se venku za nízkých teplot a na mnohdy nestabilním povrchu (sníh, břečka) vzhledem k riziku zranění příliš nedoporučuje.
Někdo si jde zaběhat v poledne místo oběda. Chcete-li to zkusit, ze začátku vám to možná půjde trochu ztěžka. To se ale po pár trénincích spraví, a když to nepřeženete, po návratu do práce se budete cítit svěží a plni energie. Jen nesmíte hodinu až dvě před tréninkem zapomenout na něco lehkého k jídlu.
Trénink rychlosti je v zimě problematický, ať už v přestávce na oběd či jindy během dne. Řešením je kromě zmíněných trenažérů také běhání do kopce.
Jestliže na trénink zrovna nebudete mít moc času, můžete zkusit tohle:Najděte si mírné stoupání (na trenažéru by mu odpovídalo zvýšení náklonu pásu o 2-4 %), důkladně se rozklusáním zahřejte a začněte 10-15sekundovým výběhem. Otočte se a sejděte nebo pomalu doklusejte zpátky dolů. Výběh vzápětí zopakujte, tentokrát o něco rychleji. Asi minutu za neustálého poklusávání, abyste zabránili ztuhnutí svalů, odpočívejte a potom běžte nahoru potřetí, ještě rychleji a o pár sekund déle než v předchozích dvou případech. Na konci kvůli vychladnutí vyklusat a hotovo.
Při každém dalším tréninku přidejte jeden výběh v délce 15-30 sekund, mezi jednotlivými výběhy dodržujte minutovou přestávku.
Pokud jde o závěrečné vyklusání, abychom vychladli, mohlo by se zdát, že v situaci, kdy teplota je v blízkosti bodu mrazu, je to nesmysl, jenomže on není.
Pěti až desetiminutová fáze zklidnění umožní našemu tělu pozvolný návrat do klidového režimu způsobem, jenž neohrozí naše srdce a zmírní bolestivost svalů.
Při běhu kardiovaskulární systém do svalů na velké obrátky dodává krev, která se v nich při prudkém zastavení začne setrvačností rychle hromadit.
To je velké zatížení pro srdce a to nechceme.
Proto bychom trénink nikdy neměli ukončovat při vysoké rychlosti - je třeba pozvolna snižovat intenzitu postupným přechodem do výklusu nebo alespoň chůze.
To, jak se v zimních měsících při běhu cítíme, závisí do značné míry na tom, jak jsme oblečení.
V zásadě platí dvě pravidla.
Za prvé, mějte na sobě vždy méně, než si budete při pohledu z okna myslet, že budete potřebovat. Možná vám bude chvíli trochu zima, ale do 10-20 minut se během zahřejete, a když budete mít na sobě příliš mnoho oblečení, začnete se nadměrně potit. Tím zvýšíte riziko nachlazení a brzké dehydratace, která hrozí už i tak, protože v zimě člověk necítí potřebu pít, a má tudíž větší tendenci zanedbávat pitný režim.
Druhým pravidlem je mít na sobě více tenkých vrstev než jednu, dvě tlusté. Zvláště vhodné jsou z tohoto pohledu jinde zmiňované funkční materiály, účinně odvádějící pot z pokožky. Vždycky se hodí, když má horní vrstva oblečení (např. bunda) zip, jenž se dá v případě potřeby rozepnout, a zapomínat byste neměli ani na rukavice a čepici.
Právě nechráněnými okrajovými částmi těla totiž člověk v zimě ztrácí největší množství tělesného tepla, a tedy drahocenné energie. Jak rukavice tak čepice se rovněž vyrábějí z tenkých sportovních materiálů a většinou není těžké je složit do kapsy.
A konečně, samozřejmostí by měly být reflexní prvky na svrchním oblečení, díky nimž budete za snížené viditelnosti zejména pro řidiče na silnicích lépe viditelní.
