Když ti zkrátka dojde...

Jde o dramatický a bohužel poměrně častý jev na posledních kilometrech maratonu.

To, co u běžce vypadá jako „gumové nebo podlamující se nohy“ a výrazná ztráta koordinace (motání se, neschopnost udržet přímou linii), je ve skutečnosti kombinací fyziologického selhání metabolických, nervových a termoregulačních mechanismů.

Nejde o pouhou „únavu svalů“, ale o stav, kdy tělo vypne schopnost efektivní nervosvalové kontroly.

Hlavní příčiny lze rozdělit do pěti propojených oblastí:

1. Vyčerpání glykogenu a „hluboká“ hypoglykémie

• Předcházející stav („Náraz do zdi“): Kolem 30.–35. km tělu dochází zásoba svalového a jaterního glykogenu. Tělo sice dokáže dál pálit tuky, ale metabolismus tuků je výrazně pomalejší a vyžaduje více kyslíku.

• Vliv na mozkovou činnost: Když vyčerpáte i jaterní glykogen, prudce klesne hladina glukózy v krvi (hypoglykémie). Brain (mozkový kmen a kůra) je závislý primárně na glukóze.

• Následek: Jakmile mozek nemá dostatek paliva, dochází k poruchám kognice, zhoršení rovnováhy, závratím a výpadkům jemné motoriky – běžec se začne motat a působí jako opilý.

2. Selhání centrální nervové soustavy (Centrální únava)

Při extrémní námaze nedochází jen k únavě samotných svalových vláken, ale k únavě mozku a míchy:

• Mozek vysílá signály přes motorické nervy do svalů. Při extrémním vyčerpání, hromadění metabolitů a změně hladin neurotransmiterů (např. serotoninu a dopaminu) se přenos těchto vzruchů dramaticky zpomalí nebo zaruší.

• Vnímání polohy těla (Propriocepce): Mozek přestává přesně evidovat, kde se končetiny v prostoru nacházejí. Noha dopadne pod jiným úhlem, než mozek očekával, a v kombinaci se slabostí svalů se koleno nebo kotník jednoduše podlomí.

3. Akutní svalové selhání (Periferní únava)

• Poškození vláken: Během 42 km vykonají nohy desítky tisíc cyklů s vysokými nárazovými silami (excentrické kontrakce, zejména kvadricepsů). Dojde k mikroskopickému poškození svalových buněk (myofibril).

• Neschopnost udržet napětí: V závěru závodu jsou svaly mikroskopicky natrhané a vyčerpané. Když běžec došlápne, kvadriceps udrží jen část hmotnosti – nepodrží kolenní kloub v mírném pokrčení a noha se „zavírá“ nebo podlamuje pod vlastní vahou.

4. Přehřátí organismu (Úpal / Úžeh a HED)

• Ztráta schopnosti chladit: Během maratonu tělo generuje obrovské množství tepla. Pokud vzroste vnitřní teplota jádra (core temperature) nad 39,5–40 °C, tělo spouští obranné mechanismy.

• Hypertermie a mozek: Při vysoké teplotě dochází k narušení hematoencefalické bariéry a zhoršení funkce mozečku (centrum rovnováhy). Běžec ztrácí schopnost jít rovně, kácí se do stran a neschopnost koordinace se projevuje nekontrolovaným pletením nohama.

5. Dehydratace a těžká nerovnováha elektrolytů

• Pokles objemu krve (Hypovolémie): Se ztrátou tekutin potem klesá objem krevní plazmy. Srdce musí bít výrazně rychleji, aby udrželo krevní tlak a zásobování mozku kyslíkem. Pokud tlak prudce klesne (orthostatický kolaps), běžec pociťuje motání hlavy až mdloby.

• Cvičební hyponatremie (EAH): Může nastat i opačný extrém – pokud běžec pije nekontrolovaně čistou vodu bez sodíku, naředí si krev. Voda pak přestupuje do buněk (včetně mozkových), což vede k otoku mozku, matení, poruchám koordinace a v krajním případě k bezvědomí a podlomení nohou.

Tento stav je v podstatě posledním obranným mechanismem těla: mozek vidí, že pokračování v pohybu by mohlo vést k poškození životně důležitých orgánů nebo kolapsu oběhu, a proto „vypne“ přívod síly do kosterního svalstva, čímž běžce přinutí zastavit nebo padnout.