Co opravdu brzdí větší část rekreačních běžců?
Ano, tvrzení, že hodně rekreačních běžců nebrzdí v jejich výkonu motor, tzn. VO2max, vVO2max. atd., ale převodové ústrojí - jejich vlastní tělo, které není dostatečně připraveno na vyšší zátěž pro zlepšení hodnot VO2max. atd., je naprosto přesné a trefné.
U většiny rekreačních (ale i pokročilých) běžců platí, že kardiovaskulární systém (motor) by zvládl běžet rychleji, ale muskuloskeletální a strukturální soustava (převodové ústrojí a podvozek) ho nepustí, případně jej skrze zranění a únavu zastaví dříve, než se motor vůbec naplno zatíží.
V tělesné fyziologii vytrvalostního běhu jde o klasický střet mezi dvěma různými systémy adaptace:

A důvod proč k tomuto rozporu dochází?
- Rychlá kardiovaskulární paměť: Člověk, který začne běhat nebo výrazněji navyšuje trénink, získá dobrou kondici (motor) poměrně rychle. Srdce začne efektivněji pumpovat krev, plíce lépe pracují a hodnoty VO2max rostou.
- Iluze připravenosti: Během tréninku pak dotyčný necítí dechovou tíseň, ale jeho šlachy, vazy a kosti mezitím nestíhají. Pevnost kolagenních vláken a schopnost kostní tkáně reagovat na mechanické zatížení (tzv. Wolffův zákon) se mění mnohem pomaleji.
- Mechanická degradace: Pokud běžec „přestřelí“ kapacity svého podvozku a tlačí na pilu jen proto, že to srdce a plíce udýchají, dochází k mikrotraumatům v pasivním aparátu. Tělo reaguje zánětem, bolestí nebo nuceným odpočinkem (zraněním), což ve finále výkonnost dlouhodobě snižuje.
A důsledek pro trénink.
Zkušení trenéři proto u běžců razí pravidlo, že trénink se nesmí řídit jen tím, co utáhne srdce, ale i tím, co vydrží tělo. Budování silného „převodového ústrojí“ vyžaduje trpělivost, postupné navyšování kilometráže, silový trénink a cílenou výživu.
Diskuze (0)
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat příspěvky. Prosím přihlaste se nebo se registrujte.

