"Pojďte, půjdeme si skočit z mamutího můstku v Harachově."
Zdá se Vám to jako absolutní bláznovství, pominutí smyslů a nebo "jen" jako přecenění svých schopností??
Ať je to jak chce, tak to jako normální návrh v žádném případě není, a bez patřičného mnoholetého tréninku a postupných krůčků, je to velký hazard, který nedopadne dobře, v nejhorším případě může dopadnout i tragicky.
Ovšem, když Vám někdo řekne: "Pojď, zaběhneme si letos maraton!", tak poslední dobou určitá část oslovených, aniž by před tím běhala, řekne ano, a bude myslet, že je to úplně normální. Zkrátka v současné době je takový trend, že když se v pátek rozhodnu, že v sobotu poběžím maraton, tak ho v sobotu poběžím.
Z Á K E Ř N Ý M A R A T O N
No, i když se na první pohled může zdát, že skoky, respektive lety na mamutím můstku v Harachově a maratonský běh nemají moc společného, tak dle mého přece jen něco mají. Jak na skok, respektive let z mamutího můstku, tak na maratonský běh je třeba se řádně připravit.
Zde nemám na mysli krátkou, párměsíční přípravu (jak je teď i mediálně prezentováno a v kurzu), ale několikaletou, kvalitní a především odbornou a cílenou přípravu.
Na mamutí můstek bez ní nikdo nevyleze, ale na start maratonu, se s klidem postaví.
Samozřejmě skok či let z mamutího můstku bez adekvátního tréninku Vám hned dá zpětnou vazbu ve formě, kterou si většina z nás dovede představit.
Maratonský běh je v tomto případě "milosrdný", respektive zákeřný. Ano, můžete "zdárně" dokončit maraton v časovém limitu, který někteří organizátoři čím dál tím více prodlužují (předpokládám z lásky k běhu :-), ale můžete si tak "odstartovat" zdravotní problémy, které Vás buď chytí hned při závodu, a nebo Vás časem dostihnou a mohou taktéž skončit těžkou újmou na zdraví.
Zde platí dvojnásob - "Jak se ke svému tělu chováš, tak ono se bude chovat k tobě!" A navíc, maraton chyby neodpouští.
Viděl jsem to loni, osobně, na maratonu v Praze. To bylo poprvé a doufám že i naposled, co jsem byl fyzicky přítomen jako divák při "vraždění běžeckých neviňátek". Co jsem viděl na posledních metrech maratonské distance, když někteří účastníci dokončovali závod, tak za to by v dřívějších dobách v rámci základní vojenské služby byli potrestáni za sebepoškozování (na to byl dokonce paragraf) minimálně třemi týdny basy.
Teď nechci zpochybňovat či napadat start na maratonské distanci, to v žádném případě, ale chci zpochybňovat, respektive ukázat na nedostatečnou připravenost některých účastníků na tuto vzdálenost. 42195m běhu (záměrně zde píši běhu, protože maraton je o běhu a ne o chůzi, či pochodu, nebo dokonce turistice za krásami třeba takové Prahy) není procházkou růžovou zahradou pro nikoho. Ani pro ty nejlepší, ani pro ty nejrychlejší a dokonce ani pro ty nejvytrvalejší běžce.
Bohužel je to dnes takový trend, všechno rychle nejlépe ihned. Je možné, že u některých aktivit to může fungovat, ale věřte, že u maratonské trati to nefunguje. Maraton chce čas na přípravu, na kvalitní a dostatečnou přípravu, kdy tělo si musí zvyknout nejenom na běh, ale na dlouhý běh. Takové ty "rychlokvašky" pod vlivem hesel "maratoncem za tři měsíce", "maraton co nejdříve" apod. nefungují a účast v maratonském závodě se stává trápením. I když to po závodě málo kdo přizná, tak je to tak, a neschová to ani za, již klasickým a obligátním "Jsem si maraton užil". A to zde nyní nemluvím o tom, že právě díky přecenění svých schopností, respektive nedoceněním náročnosti maratonské trati si může člověk odstartovat do budoucna značné zdravotní problémy.
Samozřejmě nejenom samotným závodem (ten by měl být spíš takovým bonbónkem a vyvrcholením, případně odměnou za naši dlouhodobou přípravu), ale i nedostatečnou a nebojím se říci i nezodpovědnou přípravou, si člověk může vykoledovat již avizované zdravotní problémy. Ono se totiž může stát, že ony problémy se "zhoupnou" do kategorie nevratných změn a ty mohou zapříčinit nejenom konec maratonského běhání, ale běhání vůbec. Byl bych velice nerad, aby se z "Rozběhaného Česka" (jak my si stále libujeme v těch "budovatelských heslech", vždy, když čtu podobná hesla, tak mě napadne film Bílá paní, kde jsou taková krásná - "Suché boty pro stavbaře", "Dohnat a předehnat" atd.) stalo "Kulhající Česko".
Právě to "Dohnat a předehnat" je nějak v českém běhání v kurzu. Ovšem uvědomme si , že při běžeckém tréninku, respektive přípravě na maraton nic nedoženeme a už vůbec nic nepředeženeme. Spíš si uženeme nějaká zranění, která budou mít pro nás "nejasný" původ, i když ten bude víc jak jasný. A co si budeme povídat, není pro běžce, respektive běhajícího, nic horšího, než když propadne běhání, které se stane jeho srdeční záležitostí, a on nemůže běhat právě díky "nejasnému" zranění. Vidím to stále kolem sebe a po pravdě čím dál víc.
To mě utvrzuje v jednom, že je někde něco špatně.
Nechci nikoho odrazovat od cíle, kterým třeba může být právě běh na maratonské trati, to v žádném případě. Právě naopak. Chci, aby jste vlastní závod absolvovali jako opravdový maratonský běžec a neskončili v půli cesty ve Vaší maratonské přípravě, nebo maratonský závod protrpěli víc než je zdrávo.
Takže nikam nespěchejte, poctivě trénujte, nenechte se zblbnout některými zaručenými a především rychlými postupy. Věřte mi, že po kvalitní přípravě si maratonský závod daleko víc užijete a hlavně dosáhnete kvalitnějšího, výsledného času.
Pozn. a ještě jedna technická - maraton není dvakrát půlmaraton. Zde matematika neplatí.
Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vašem běžeckém snažení.......
