Plantární flexe

Plantární flexe je anatomický výraz pro pohyb chodidla směrem dolů, pryč od holeně. Je to přesný opak dorzální flexe.

Představit si to můžete jednoduše jako propnutí špičky – pohyb, který dělá baletka, když se staví na špičky, nebo řidič, když sešlapuje plynový pedál v autě. Slovo „plantární“ pochází z latinského planta, což znamená chodidlo.

Proč je plantární flexe pro běžce naprosto klíčová?

Zatímco dorzální flexe (špička nahoru) nohu připravuje na dopad a tlumí náraz, plantární flexe (špička dolů) je hlavním motorem celého běhu.

1. Fáze odrazu (Propulsion): V závěrečné fázi běžeckého kroku se potřebujete silně odrazit od země. V ten moment lýtkové svaly prudce provedou plantární flexi (propnou kotník), čímž vás explozivně vymrští dopředu a nahoru. Bez silné plantární flexe nemáte rychlost ani délku kroku.

2. Práce Achillovy šlachy: Achillovka funguje jako obří gumička. Když se při dopadu natáhne (dorzální flexe), akumuluje energii. Při odrazu se tato energie uvolní právě prostřednictvím bleskové plantární flexie. V podstatě dostanete „odraz zdarma“.

3. Zapojené svaly: Hlavními hybateli tohoto pohybu jsou svaly na zadní straně lýtka – mohutný dvojhlavý sval lýtkový (m. gastrocnemius) a pod ním uložený šikmý sval lýtkový (m. soleus).

Když je plantární flexe až moc aktivní...

U běžců, kteří přecházejí na běh přes přední část chodidla (špičku), bývají lýtka v neustálé mírné plantární flexi, protože patu vůbec nepustí na zem. To sice šetří kolena, ale extrémně to přetěžuje právě lýtkové svaly a Achillovky. Pokud se po tréninku pořádně neprotáhnou, lýtka ztuhnou, zkrátí se a omezí to pro změnu opačný pohyb – dorzální flexi.