Chyba v tréninku ve vyšší nadmořské výšce

Jak zásadně mohou ovlivnit sportovce chyby v tréninku ve vyšší nadmořské výšce oproti chybám při klasické nadmořské výšce?

Trénink ve vysoké nadmořské výšce je jako chůze po tenkém ledě.

Zatímco v nížině vám tréninková chyba obvykle „jen“ sebere pár procent výkonu nebo způsobí únavu, v horách může mít fatální následky pro celou sezónu.

Rozdíl je v tom, že ve výšce je tělo pod neustálým fyziologickým tlakem i ve spánku. Kyslíkový dluh a nižší tlak vzduchu mění pravidla hry.

Rychlost nástupu přetrénování (Overtraining)

V nížině trvá týdny, než se „odvaříte“. Ve výšce k tomu stačí pár špatně zvolených dnů.

• V nížině: Pokud jeden den přepálíte tempo, druhý den si odpočinete a tělo se zregeneruje.

• Ve výšce: Tělo regeneruje mnohem pomaleji. Pokud jdete „přes závit“, stresový hormon kortizol vystřelí nahoru a zůstane tam. Chyba v intenzitě ve výšce vás může odrovnat na týdny, protože tělo nemá dostatek kyslíku na opravu poškozených tkání během regenerace včetně spánku.

Dehydratace a krevní zahuštění

Vzduch ve výšce je velmi suchý a dýcháte rychleji.

• Chyba v pitném režimu: V nížině vede k mírnému poklesu výkonu a křečím. Ve výšce vede k extrémnímu zahuštění krve. Protože tělo už tak produkuje více červených krvinek, v kombinaci s dehydratací se krev stává „viskózní“ (hustou). To extrémně zatěžuje srdce a paradoxně to zhoršuje transport kyslíku, kvůli kterému jste do hor jeli.

Metabolický rozvrat (glykogen vs. tuky)

Ve výšce tělo pálí cukry (glykogen) mnohem agresivněji i při nízké intenzitě, protože je to pro něj energeticky méně náročné na kyslík než pálení tuků.

• Chyba ve výživě: Pokud v nížině zapomenete na sacharidy, prostě „dojdete“. Ve výšce se bez dostatečného doplňování cukrů dostanete do hlubokého katabolismu (tělo začne požírat vlastní svaly) během jediného dlouhého tréninku.

Psychika a spánek

Výška sama o sobě narušuje spánkovou architekturu (časté buzení, apnoe).

• Chyba v plánování odpočinku: V nížině můžete „přetlačit“ únavu silou vůle. Ve výšce kombinace nedostatku kyslíku a tréninkového stresu vede k rychlému vyhoření centrální nervové soustavy. Sportovec se stává apatickým nebo naopak podrážděným mnohem dříve.

Zatímco v nížině je trénink o přidávání zátěže, ve výšce je to především o managementu stresu.

Největší chybou v horách není trénovat málo, ale trénovat „normálně“ – tedy stejně, jako jste zvyklí z domova.