Běžecká rubrika - prevence - fyzioterapie / regenerace / strečink, Strana 8

(5 zásadních bodů)

1) Během zátěže je schopnost těla bezpečně regulovat vnitřní teplotu ovlivněna prostředím, intenzitou zátěže, oblečením a úrovní kondice a aklimatizace běžce.

2) Efektivní termoregulace při zátěži v horku vyžaduje odpařování potu. Nástup pocení během zátěže je vyvolán zvýšením tělesné teploty.

3) Dehydratace ohrožuje kardiovaskulární a termoregulační funkce, omezuje fyzickou pracovní kapacitu a zvyšuje riziko zdravotních problémů souvisejících s horkem.

4) Fyziologické a behaviorální adaptace pomáhají tělu vyrovnat se s kombinovanými požadavky kladenými zátěží a prostředím.

5) Neřízený příjem tekutin je nedostatečný k ochraně před dehydratací.

Dle jedné vědecké studie, v které bylo účelem zjistit účinky lýtkových kompresních návleků na běžecký výkon a na saturaci lýtkové tkáně kyslíkem v klidu před zátěží a během rekonvalescence, bylo zjištěno následující:

Kompresní návleky významně zvýšily saturaci lýtkové tkáně kyslíkem v klidu před zátěží (+ 6,4 ± 1,9 %) a během zotavování po zátěži (+ 7,4 ± 1,7 % a + 10,7 ± 1,8 % ve 20. a 30. minutě zotavovacího období, v tomto pořadí.

Nebyl pozorován žádný rozdíl mezi časy do vyčerpání provedenými s kompresními návleky a bez nich (269,4±18,4 s a 263,3±19,8 s).

V rámci této studie kompresní návleky nezlepšují běžecký výkon.

Výsledky, co se týče saturace lýtkové tkáně kyslíkem, však svědčí pro další zájem o tento oděv během regenerace.

Kompresní návleky naleznete i ZDE https://www.babos-sports.cz/kompresni-navleky/

Jak to tedy vlastně je?? Někdy mně to tak připadne, že z artrózy se stala taková "módní" záležitost.  Čím to je způsobeno??

Jedna vědecká studie z roku 2017:

Osteoartritida (OA) je chronické onemocnění charakterizované bolestí, poruchou funkce a jistými omezeními. Byla identifikována řada rizikových faktorů pro artrózu kolene, jako je obezita, povolání a zranění.

Souvislost mezi artrózou kolene a fyzickou aktivitou nebo konkrétními sporty, jako je běh, není tak úplně jasná. Předchozí recenze a důkazy, které o tom informují, představují protichůdná nebo neprůkazná zjištění.

Proto cílem tohoto systematického přehledu bylo zjistit souvislost mezi běháním a rozvojem artrózy  kolene.

Studie: Systematický přehled a metaanalýza.

Metody vlastní studie: Byly prohledány čtyři elektronické databáze spolu s citacemi vhodných článků a recenzí. Dva recenzenti nezávisle prověřovali názvy a abstrakty podle předem specifikovaných kritérií způsobilosti.

Články byly také nezávisle posuzovány z hlediska způsobilosti. Vhodné studie byly ty, ve kterých byl běh nebo sporty související s běháním (např. triatlon nebo orientační běh) hodnoceny jako rizikový faktor pro vznik nebo progresi artrózy kolene u dospělých jedinců. Relevantní výsledky zahrnovaly (1) diagnózu artrózy kolene, (2) rentgenové markery artrózy kolene, (3) operaci kolenního kloubu z důvodu artrózy, (4) bolest kolene a (5) postižení související s kolenem. Riziko zkreslení bylo posuzováno pomocí Newcastle-Ottawské stupnice.

Byla provedena metaanalýza náhodných účinků s případovými kontrolními studiemi zkoumajícími artroplastiku.

Výsledky: bylo posuzováno 1322 záznamů.

Z toho bylo posouzeno 153 článků; 25 bylo způsobilých, popisujících 15 studií: 11 kohortních (6 retrospektivních) a 4 případové kontrolní studie.

Výsledky studií s diagnostickým výsledkem artrózy kolene byly nejednoznačné. Některé radiografické rozdíly byly pozorovány u běžců, ale pouze na začátku v rámci některých podskupin.

Metaanalýza dokonce naznačila ochranný účinek běhu proti operaci kvůli artróze kolene.  Důkazy týkající se symptomatických výsledků byly neprůkazné.

Závěr: Není možné jednoznačně určit roli běhu u artrózy kolene.

Důkazy střední až nízké kvality nenaznačují žádnou souvislost s diagnózou artrózy kolene, pozitivní souvislost s diagnózou artrózy kolene a negativní souvislost s operací artrózy kolene.

Konfliktní výsledky mohou odrážet metodologickou různorodost.

K objasnění rozporů je zapotřebí více důkazů z dobře navržených prospektivních studií.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Běh je bohužel také spojen s vysokým rizikem zranění, zejména dolních končetin.

Asi 80% zranění souvisejících s běháním souvisí s přetížením. Ohroženy jsou především šlachy a vazy kvůli relativně pomalé adaptaci na tréninkovou zátěž.

Protože existuje mnoho různých definic zranění a typů běhání, výskyt zranění souvisejících s během se značně liší. Běžci mají vysoké riziko zranění, přičemž četnost výskytu se pohybuje od 7,7 do 17,8 na 1000 hodin běhu.

Výskyt zranění při běhu se liší mezi různými běžeckými vzdálenostmi.

Běžci na krátké vzdálenosti (ti, kteří běhají 15 km nebo méně) mají výskyt v rozmezí od 14,3 % do 44,7 %, zatímco běžci na dlouhé tratě (ti, kteří běhají půlmaratony nebo maratony a více) mají podle všeho více zranění (16,7 %–79,3 %).

Bylo identifikováno několik rizikových faktorů pro tato zranění.

Tyto rizikové faktory lze rozdělit na:

osobní faktory (např. věk, váha, výška),

faktory související s tréninkem (např. vzdálenost, frekvence, intenzita, obuv)

zdravotní související faktory (např. léky, předchozí zranění, požívání alkoholu).

Podle nedávných systematických přehledů je předchozí zranění nejdůležitějším rizikovým faktorem u běžců na krátké a dlouhé vzdálenosti.

Oslabenost kyčelních abduktorů je také spojena se zvýšeným rizikem zranění. Nekonzistentní nálezy byly zjištěny u dalších rizikových faktorů, jako je index tělesné hmotnosti (BMI), a tréninková vzdálenost.

Nicméně žádný z těchto rizikových faktorů nebyl přesvědčivě shledán jako příčina konkrétního běžeckého zranění.

Také konkrétní zranění nemusí souviset s jedním rizikovým faktorem, ale jsou výsledkem interakce mezi několika rizikovými faktory.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Při běhu dochází v těle k akutním metabolickým a fyziologickým změnám.

Tyto změny zahrnují zvýšenou frekvenci a hloubku dýchání, zvýšený srdeční výdej, odklonění průtoku krve do cvičících svalů a kolísání cirkulujících hormonů.

Elektrolytická rovnováha je obvykle dobře udržována během maratonu (průměrné hladiny sodíku po maratonu jsou 143 mmol/ l a pouze 0,6 % účastníků maratonu má hladiny < 135 mmol/l).

Epinefrin a norepinefrin rychle reagují na fyzickou zátěž, usnadňují zvýšený srdeční výdej a větší uvolňování glukózy z jater. Stejně rychle se rozptýlí v oběhu a vrátí se do klidové koncentrace 5 až 10 minut po ukončení cvičení.

Koncentrace lymfocytů, počet bílých krvinek a počet krevních destiček se zvyšují s fyzickou zátěží a mohou zůstat zvýšené po dobu 24 hodin po maratonu.

Při nadměrném tréninku se však koncentrace neutrofilů může snížit, což může způsobit, že přetrénovaní běžci jsou náchylní k infekcím horních cest dýchacích a dalším infekcím.

Srdeční změny po extrémních vytrvalostních disciplínách (maratony a ultramaratony) zahrnují přechodné akutní přetížení síní a pravé komory, přechodné snížení ejekční frakce pravé komory a zvýšené srdeční biomarkery. Všechny tyto změny se však normalizují do 1 týdne po této extrémní zátěži. 

Nežádoucí příhody, jako je náhlá srdeční zástava, jsou u maratonců vzácné (1 událost na 184 000 běžců a 1 na 100 000 maratonců ve srovnání s 1 na 40 000 vysokoškoláků a 1 na 52 630 triatlonistů) a obvykle se vyskytují během poslední čtvrtiny závodu kvůli hypertrofické kardiomyopatii. Osmdesát šest procent náhlých srdečních zástav se vyskytuje u mužů. Výskyt náhlého srdeční úmrtí u maratonu a půlmaratonu je 1 na 259 000 účastníků. Faktory spojené s přežitím srdečních příhod zahrnují zahájení kardiopulmonální resuscitace a stanovení diagnózy jiné než hypertrofická kardiomyopatie. Přeživší bývají starší než nepřeživší a během svého života uběhli více závodů na dlouhé distance. 

Ačkoli jsou fatální srdeční příhody vzácné, celoživotní intenzivní cvičení může vést ke kardiovaskulární remodelaci. Tyto strukturální změny zahrnují zvětšené objemy levé a pravé komory, např. stejně jako zvýšená srdeční hmota, velikost levé síně a tloušťka stěny levé komory. Většina těchto změn je fyziologických, aby vyhovovaly vytrvalostní zátěži. Nicméně 50 % maratonců má známky zvýšených sérologických markerů srdečního poškození po dokončení maratonu a 40 % má přechodný vzestup sérového kreatininu v souladu s akutním poškozením ledvin.  

U vrcholových vytrvalostních sportovců se nejčastěji vyskytuje síňová a ventrikulární ektopie a elektrokardiografické abnormality, o nichž se předpokládá, že jsou způsobeny chronickou remodelací z nadměrného vytrvalostního tréninku. Nebylo však zjištěno, že by tyto abnormality predisponovaly k arytmiím nebo náhlému srdeční úmrtí.

Přestože vytrvalostní běh je spojován s fyziologickými a metabolickými změnami, tyto změny jsou prospěšné nebo přechodné, bez známek dlouhodobého poškození zdraví.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Plantární fasciitida je u běžců častým "výsledkem" přetěžování.

Plantární fascie, která je zodpovědná za udržování integrity podélné klenby, se opakovaným přetěžováním podráždí, zanítí nebo natrhne. Mezi nejčastěji uváděné predispozice vzniku plantární fasciitidy patří nadměrná pronace, plochá nebo kavózní noha, zkrácená Achillova šlacha, typ nošené tréninkové obuvi a chyby v tréninku.

Jakmile dojde k podráždění plantární fascie, může být použito nesčetné množství konzervativních opatření, od odpočinku, ledu a elevace až po steroidní injekce, a pokud vše ostatní selže, může být provedena operace. Ve většině případů konzervativní léčba toho či onoho druhu zmírní příznaky plantární fasciitidy. Je však nezbytné určit a odstranit příčinu problému, aby se běžec mohl vrátit k normální úrovni aktivity.

Kontrola anatomických/biomechanických neefektivit chodidel, protahovací a posilovací cvičení pro dolní končetiny, správná tréninková obuv a přiměřené tréninkové postupy zmírní příznaky plantární fasciitidy u velkého procenta postižených.

Aby běžci tomuto zranění předešli, měli by si být vědomi možného přetížení a přijmout preventivní opatření, např. vyhledat biomechanické/anatomické vyšetření u kvalifikovaného odborníka. Odborník pak může nabídnout návrhy konkrétních kroků, které by měl běžec dodržovat, aby stavu zranění předcházel.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Běh je jedním z nejoblíbenějších sportů na světě, který přitahuje statisíce běžců všech věkových kategorií. Běh je účinný způsob, jak zlepšit své zdraví. Na druhé straně je však zároveň spojen s vysokým rizikem zranění. Podle posledních studií 1 ze 2 běžců hlásí minimálně 1 zranění ročně.

Některá zranění jsou důsledkem nehody. Většina z nich je však způsobena přetěžováním. Nejčastějšími diagnózami jsou patelofemorální bolestivý syndrom, syndrom tibiální šlachy, tendinóza Achillových šlach, syndrom iliotibiálního pásu, plantární fasciitida a stresové zlomeniny ossa metatarsalia nebo tibie.

Koleno je nejčastěji zraněným kloubem u běžců na jakoukoli vzdálenost.

Poranění v oblasti stehna je obvykle akutním poraněním ischiokrurální svaloviny.

Poranění kyčlí jsou u běžců vzácná, a jejich diagnostika a léčba je složitá.

Poranění dolní končetiny může zahrnovat stresovou zlomeninu bérce, zánět okostice  nebo vzácně chronický kompartmentní syndrom závislý na zátěži.

Mezi běžci na dlouhé vzdálenosti je nejčastěji zraněným kloubem hlezenní kloub.

Nadváha a nadměrný počet kilometrů naběhaných za týden jsou považovány za rizikové faktory zranění. Úloha dalších faktorů, jako je obuv, strečink a biomechanika, není jednoznačná, respektive jasná.

V každém případě je pro správnou diagnózu nebo indikaci zobrazovacích metod a terapie nezbytná přesná anamnéza a vyšetření.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Zhoršená výkonnost při chůzi je klíčovým prediktorem starších lidí.  

Charakteristickým rysem zhoršené výkonnosti při chůzi u starších lidí jsou větší metabolické náklady (horší ekonomika) ve srovnání s mladšími. Bylo však prokázáno, že starší lidé, kteří soustavně běhají, si zachovávají podobnou ekonomiku chůze jako mladí běžci. Bohužel tyto běžecké studie neměřily metabolické náklady chůze. Není tedy jasné, zda běh jako takový může zabránit zhoršení ekonomiky chůze.

Cílem studie tedy bylo zjistit, zda a jak ovlivňuje pravidelná chůze oproti běhu ekonomiku lokomoce u starších lidí.

Metody: 15 starších lidí (69 ± 3 roky), kteří chodí ≥ 30 min, 3x/týden ("chodci"), a 15 starších lidí (69 ± 5 let), kteří běhají ≥ 30 min, 3x/týden ("běžci"), chodilo na běžeckém pásu s měřením síly při třech rychlostech (0,75, 1,25 a 1,75 m/s). Ekonomika chůze se zjišťovala pomocí analýzy výdechových plynů a mechanika chůze pomocí sil reakce na podložku během posledních 2 minut každého 5minutového pokusu. Porovnávala se ekonomika chůze mezi oběma skupinami s neaerobně trénovanými mladými a staršími dospělými z předchozí studie.

Výsledky: Starší "běžci" měli o 7-10 % lepší ekonomiku chůze než starší "chodci" v rozsahu testovaných rychlostí a měli podobnou ekonomiku chůze jako mladí, neaktivní dospělí v podobném rozsahu rychlostí. Nezjistily se žádné podstatné biomechanické rozdíly mezi staršími "chodci" a "běžci". Na rozdíl od starších "běžců" měli starší "chodci" podobnou ekonomiku chůze jako starší neaktivní  dospělí. a ∼ o 26 % horší ekonomiku chůze než mladí dospělí.

Závěr: Běh zmírňuje zhoršování ekonomiky chůze související s věkem, zatímco chůze za účelem fyzické zátěže - tréninku má zřejmě minimální vliv na zhoršování ekonomiky chůze související s věkem.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Běžci na různých výkonnostních úrovních a specializující se na různé závody (od 800 m až po maratony) nosí kompresní ponožky, návleky, šortky a nebo kalhoty či trika ve snaze zlepšit svůj výkon a usnadnit regeneraci. V poslední době se objevila řada publikací, které uvádějí rozporuplné výsledky ohledně vlivu kompresního oblečení v této souvislosti.

Cílem studie je zhodnotit původní výzkum vlivu kompresního oblečení (ponožek, lýtkových návleků, šortek, kalhot a trik) na běžecký výkon a regeneraci.

V září 2015 byla provedena počítačová rešerše elektronických databází PubMed, MEDLINE, SPORTDiscus a Web of Science a byly tak identifikovány relevantní články publikované v recenzovaných časopisech hodnocené pomocí škály Physiotherapy Evidence Database (PEDro). Byly zahrnuty studie zkoumající účinky na fyziologické, psychologické a nebo biomechanické parametry během běhu nebo po něm a pro výpočet Hedgesovy velikosti účinku a souvisejících 95 % intervalů spolehlivosti pro srovnání experimentálních (kompresních) a kontrolních (nekompresních) studií byly použity průměry a míry variability výsledku.

Výsledky: Kompresní oděv neměl žádný statisticky významný průměrný vliv na běžecký výkon (časy na (půl)maraton, běh na 15km, běh na 5 a 10km a sprint na 400m), maximální a submaximální spotřebu kyslíku, koncentraci laktátu v krvi, kinetiku krevních plynů, srdeční parametry (včetně srdeční frekvence, srdečního výdeje, srdečního indexu a objemu), tělesnou a vnímanou teplotu nebo plnění silových úkolů po běhu. Malé pozitivní velikosti účinku byly vypočteny pro dobu do vyčerpání (v inkrementálních nebo krokových testech), ekonomiku běhu (včetně biomechanických proměnných), odplavení krevního laktátu, vnímanou námahu, maximální dobrovolnou izometrickou kontrakci a maximální výkon svalů nohou bezprostředně po běhu a markery svalového poškození a zánětu. Teplota tělesného jádra byla kompresí ovlivněna mírně, zatímco hodnoty velikosti účinku pro bolestivost nohou po výkonu a zpoždění nástupu svalové únavy naznačovaly velké pozitivní účinky.

Závěr: Současná zjištění naznačují, že nošením kompresního oblečení mohou běžci mírně zlepšit proměnné související s vytrvalostním výkonem (tj. čas do vyčerpání), a to díky zlepšení ekonomiky běhu, biomechanických proměnných, vnímání a svalové teploty. Měli by také těžit ze snížení svalové bolesti, poškození a zánětu.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

(z roku 2005)

Běžci jsou obzvláště ohroženi vznikem poranění kyčle a pánve sekundárně v důsledku chronického opakovaného mikrotraumatu.

Klíčem k léčbě je stanovení úplné a přesné diagnózy a zejména identifikace funkčních biomechanických deficitů v kinetickém řetězci, které přispívají k tomuto opakovanému mikrotraumatu.

Dlouhodobě úspěšný výsledek a prevence opětovného zranění jsou pravděpodobnější, pokud se rehabilitace zaměří na obnovu funkčního kinetického řetězce, nikoli na konkrétní poraněnou tkáň.

Například typická léčba "syndromu iliotibiálního pásu" spočívá v protahování,  které je často neúspěšné při dlouhodobém zlepšování příznaků. Funkční biomechanický přístup by mohl identifikovat, že zraněný běžec má nedostatečnou everzi patní kosti a strukturálně ztuhlé, nepružné supinované chodidlo. Tyto funkční biomechanické deficity by vedly k nedostatečné vnitřní rotaci holenní a stehenní kosti a měly by za následek minimálně snížený nábor hýžďových svalů (slabá pr.....).

Obnovení pronace celé dolní končetiny by vyžadovalo techniky funkční mobilizace kloubů chodidla a hlezna. Kromě toho může být pro podporu pronace a tlumení nárazů nezbytná běžecká obuv s odpruženou patou. Pro stimulaci hýžďového svalu a dalších hýžďových svalů v polohách simulujících běh jsou předepsána cvičení, která integrují funkci chodidla a kyčle, včetně rovnovážných doskoků, výpadů a step-downů. Takto prováděné aktivity aktivují celý funkční kinetický řetězec svalů a kloubů.

Neoperativní specialista -opravdový odborník na sportovní medicínu, zejména fyzioterapeut, má předpoklady k tomu, aby prostřednictvím důkladného biomechanického zhodnocení a komplexní rehabilitace zraněného běžce integroval léčbu celého funkčního kinetického řetězce.

Je třeba usilovat o další výzkum v oblasti biomechanického hodnocení a funkčních biomechanických deficitů, protože rezidenční a dokonce i mnohé stipendijní programy tyto důležité oblasti často opomíjejí.

A konečně, o zraněného běžce je nejlépe postaráno v prostředí, kde jsou k dispozici různí specialisté na sportovní medicínu a kde dobře spolupracují jako tým. Žádný specialista na sportovní medicínu nemůže zraněnému běžci poskytnout všechny potřeby.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů