#RunEveryDay

Novinky, Strana 3

Energetické nápoje ve sportu
Po energetických nápojích, které dnes můžeme koupit snad v každém obchodě nejen s potravinami, sáhneme většinou z důvodu jejich schopnosti podpořit tvorbu energie v okamžiku, kdy se jí nedostává. Taková je alespoň představa převážné většiny spotřebitelské populace.
Podívejme se tedy, jak s touto specifickou a velmi žádanou kategorií produktů nejen ve sportu zacházet.

Název „energetický“ je nejčastěji dáván do souvislosti s obsahem cukrů, které jsou skutečně okamžitě využitelným zdrojem energie (drinky obsahují tzv.“rychlé“ = jednoduché cukry).

Nápoje se z tohoto hlediska rozdělují obecně do 3 kategorií:

1. Vysoko energetické – obsahují více než 10 g sacharidů ve 100 ml roztoku
2. Středně energetické – zastupují rozmezí 5–10 g sacharidů ve 100 ml roztoku
3. Nízko energetické - 0–5 g sacharidů ve 100 ml roztoku

Pro sportovní aktivitu můžeme efektivně využít všechny tři výše zmiňované kategorie.
Typicky vysokoenergetické drinky je vhodnější konzumovat až v rámci období posportovní regenerace (doplňková výživa je označuje většinou jako „gainery“).
Středně energetické nápoje jsou vhodné pro sportovní výkony trvající až několik hodin (tj.vytrvalostní sporty).
Pro krátkodobější výkony poslouží pro doplnění energie nízkoenergetické nápoje.

Běžně se jako zdroj cukrů používá nejčastěji glukóza, fruktóza a maltodextriny.

Cukry samotné však nejsou jediným „palivem“ obsaženým v takových nápojích – pro zvýšení účinku drinku jejich výrobci přidávají spektrum podpůrných látek typu kofeinu, synefrinu, guarany, extraktů ze zeleného čaje, neurotransmiterů, vitamínů B komplexu, různých adaptogenů apod.
Tyto skutečně zvyšují celkový účinek této kategorie nápojů - ne však tak, že by byly zdrojem energie, nejčastěji se jejich působení zaměřuje na stimulaci centrální nervové soustavy – správně bychom měli tedy tvrdit, že nejsou energetické, ale energizující.
Ne všechny tyto podpůrné látky jsou v energy drincích obsaženy v dostatečně vysokých množstvích, aby spotřebitel s výrazným efektem pocítil jejich účinek – pro zvýšení celkového pocitu „energizace“ jsou v některých výrobcích zastoupeny extrakty z různých rostlin, které se v kombinaci s izolovanými látkami (např.kofeinem) vyznačují tzv.synergickým efektem.

Jedna z výrazných nevýhod konzumace energy drinků v průběhu sportovní zátěže je jejich relativně vysoký glykemický index – vysoký obsah cukru sice zvýší (na krátkou dobu) celkovou výkonnost (mentální i fyzickou), po rychlém poklesu hladiny glukózy v krvi však na uživatele padne ještě větší únava než před jeho konzumací.
Další nevýhodou je potenciální vznik návyku (= závislosti) nejprve na kofeinu, časté výkyvy hladiny krevní glukózy se rychle projeví i na psychice uživatele (neustálé nutkání doplňovat další dávky cukru).

Při dlouhodobé a pravidelné konzumaci či přímo aktuálním předávkování energetickými nápoji se mohou projevit vedlejší účinky typu kolísání krevního tlaku, bolesti hlavy, nervozita až podrážděnost, návaly horka, pocení, celková dehydratace...jinými slovy nic, po čem by měl sportovec používající zdravý selský rozum toužit.
I přesto jsou tyto nápoje mezi sporovci nesmírně populární.
Chceme-li sportovní výkon cíleně podpořit, měli bychom se minimálně vyhýbat všem nápojům obsahující kofein. Tento zvyšuje dehydrataci organismu, což je pro kvalitní výkon jednoznačně nežádoucí.
Toto platí především pro vytrvalostní sporty, u krátkodobě podávaných výkonů je situace odlišná.
Kromě této skupiny notoricky známých energy drinků (Red Bull, Kamikaze, Erectus, Semtex aj.) se v kategorii energetických nápojů nacházejí ještě „silnější“ a účinnější verze v podobě tzv. pitných ampulí.
Účel i použití jsou obdobné – obsah mnohem širšího spektra jednotlivých látek intenzívněji stimuluje centrální nervovou soustavu a celkový efekt je tak znatelnější.

Pravidla pro užívání těchto ampulí jsou u vytrvalců podobná jako u běžných energy drinků – za předpokladu, že obsahují kofein, je vhodnější se jim vyhnout.
Toto však nemusí platit u produktů s obsahem přírodního kofeinu, který je navázán na tzv.fytonutrienty - v tomto komplexu se kofein neprojevuje vedlejšími účinky jako v případě jeho čisté, synteticky vyráběné verze.
Za předpokladu, že se rozhodneme vytrvalecký výkon těmito produkty podpořit, je vhodnější volit mezi výrobky s obsahem přírodní formy kofeinu, látek stimulujících mozkovou činnost a antioxidantů („umí“ mj. podporovat odplavování laktátu ze svalové tkáně v průběhu zátěže).

Tyto výrobky kofein ani jiné "podpůrné" látky neobsahují, ale Váš výkon jistě pozitivně ovlivní - speciální, běžecké ponožky Hilly


 
Ruptury šlach při sportu

Primární příčinou ruptury šlachy během sportovního výkonu jsou obyčejně degenerativní změny její struktury,které výrazným způsobem redukují toleranci zatížení. Po 20 - 30 letech života se na této snížené toleranci zatížení podílí zhoršení prokrvení šlachy. Spolupůsobícími činiteli jsou celkové onemocnění, poruchy metabolizmu, podchlazení a ložisková infekce. Samozřejmě, přetrhnout se může i intaktní šlacha, když její mechanické zatížení překročí hranici její tolerance. Vyvolávajícími mechanizmy jsou maximální napnutí svalu při odrazu, náhlé prudké zabrzdění pohybu, pasivní přepětí pracujícího svalu při současném napnutí antagonistů, nebo přímé tupé poranění maximálně napnuté šlachy. V zásadě je možné rozlišit čisté odtrhnutí šlachy v místě úponu,, anebo úplné či neúplné roztržení šlachy v jejím průběhu.
Čisté odtržení šlachy, na rozdíl od abrupčních zlomenin, je ve sportu poměrně vzácné. Morfologickým podkladem bývají zánětlivé degenerativní změny v místě úponu. Obyčejně jsou postiženy šlachy natahovačů prstů ruky. Vzácněji jde o šlachu nadlopatkového svalu, dlouhé hlavy dvouhlavého svalu paže, trojhlavého svalu paže, odtržení šlachy čtyřhlavého svalu stehna na horním pólu pately, nebo Achillovy šlachy na patním hrbolu. Klinický obraz charakterizuje prudká bolest, výpadek funkce a deformace normální kontury, často s hmatným přerušením průběhu šlachy a zřetelný bývá hematom. Léčba je vždy chirurgická, nejpozději do 3 dnů.
Kompletní i nekompletní ruptury šlach v souvislosti se sportovní činností jsou na horní končetině vzácné. Pokud se vyskytnou, obvykle je o šlachu nadlopatkového svalu, dvouhlavého nebo trojhlavého svalu paže. Na dolní končetině to bývají šlachy dvojhlavého svalu stehna,čtyřhlavého svalu stehna nebo patelární vaz. Ostatní lokality jsou raritní, ale pro sport je typická ruptura Achillovy šlachy.
Ruptura Achillovy šlachy nejčastějí postihuje lyžaře (44%), fotbalisty (21%) a atlety (18%). Predispozicí jsou degenerativní změny šlachy po opakovaných zánětech v okolí šlachy. Typická lokalizace je 2-6 cm proximálně od patního hrbolu . Jako “tenis leg” - tenisová noha, se označuje ruptura na přechodu svalového bříška a šlachy. Distálnější lokalizace bývá spojená s abrupcí patní kosti. Ruptura může být kompletní nebo částečná. Mohou vznikat i intramurální ruptury různého rozsahu. Diagnóza je založena na typické anamnéze. Postižený udává jakoby bolestivý úder do lýtka s okamžitým znemožněním funkce, někdy i typický zvuk roztržení. Objektivně je hmatatelná příčná šterbina při dorzální flexi nohy, kterou nejdříve vyplní hematom a otok, intenzivní palpační bolest, negativní hmat dle Thompsona - při intaktní šlaše silné stlačení lýtka vyvolá plantární flexi nohy postižené končetiny. Diagnóza kompletní nebo inkompletní ruptury Achillovy šlachy je absolutní indikací pro operaci. Operační zákrok se má uskutečnit co nejdříve, nejlépe v prvních 24 hodinách.

Nahoru
22 položek celkem