#RunEveryDay

Vliv sportu na organismus

Se sportem se setkáváme nejen u zdravých jedinců,ale využívá se - a v budoucnosti bude stále více - i ve všech formách prevence chorob a také jako součást komplexní terapie. Proto je nutné vycházet z obecného působení tělovýchovných aktivit a poté je konfrontovat se stupněm výkonnosti a aktivního zdraví či nemoci. Začleněním sportu do terapie výrazně posílíme celkový stav organismu,podpoříme léčbu a ovlivníme zejména mentální oblast. Přitom je nutné zajistit pravidelné kontroly tepové frekvence jako ukazatele stavu oběhového systému, ale i reakce a adaptace. Palpační metodu nahrazují automatické registrace-metodika Sportesteru. Dále je třeba sledovat hmotnost a všechny subjektivní potíže. Kromě vlastní sportovní aktivity je třeba zařazovat i kompenzační cvičení, která by měla zaujímat 30-50% času vlastního sportovního výkonu. Vedle sportovní činnosti a kompenzačních cviků je třeba důsledně provádět i regeneraci.
Nejčastějšími sportovními aktivitami jsou běhy a chůze.
Chůze v tempu 3 km/hod nemá výrazný metabolický efekt a její účinek, zejména u starších pacientů, je hlavně v psychickém ovlivnění a v pozvolné stimulaci svalstva udržujícího vertikální polohu těla. Má tedy význam zejména u starších jedinců jako faktor snižující riziko osteoporotických změn, ovlivňující funkci orgánů dolní poloviny těla a stimulující oběhový a respirační systém. Rychlejší chůze 6 km/hod má již širší, univerzální uplatnění. Je součástí terapie po srdečních příhodách a v rámci primární prevence by měl každý dospělý jedinec denně urazit touto lokomocí nejméně 5 km, a tak alespoň částečně kompenzovat pohybový nedostatek v běžném životě.
Běhy mají krátké, střední, dlouhé a zvláště dlouhé distance. U první skupiny běhu do 400 m se jedná o anaerobní činnost působící na rychlost,rychlostní vytrvalost a rychlostní sílu. U středních tratí 800-1500 m dochází k potencování rychlostní vytrvalosti na podkladě anaerobního metabolismu a též k rozvoji aerobní vytrvalosti. Běh do 10 km vytváří vytrvalost aerobního charakteru. Prostřednictvím ultradlouhého běhu nad 10 km se vyplavují a do metabolismu zapojují také energetické rezervy a výrazně se potencují regulační teplotní mechanismy i na minerálový a vodní metabolismus.
Všechny běžecké disciplíny vytvářejí adaptaci i na úrovni svalové buňky. Dochází k morfologické přestavbě organismu a snadnějšímu zvládnutí změn pH. Běhy ovlivňují neuromuskulární koordinaci, stimulují mediátorový přenos na neuromuskulární ploténce. Zvyšuje se svalová síla v zatěžovaných svalových skupinách i srdeční výkonnost.
Rizika, která vyjadřují kontraindikaci běhů, se týkají zejména dolních končetin. Gravitační působení se projeví v otocích, cyanóze a v křečích. Nežádoucími účinky mohou být svalová oslabení s rizikem nezvládnutého pohybu. Další negativní projevy se týkají úponových částí svalů a vazů. U krátkých tratí vede prudký pohyb většinou k postižení svalstva stehna a bérce, u dlouhých tratí spíše distální části končetiny. Únavové fraktury rovněž nejsou vzácností. Předpokladem snížení těchto rizik je funkční stav kloubů a správný rozsah jejich hybnosti,která se ve sportu lokalizuje na prvním místě v hlezenních kloubech, teprve poté následuje kolenní a kyčelní kloub. Degenerativní procesy v kloubech,zejména kyčelním a kolenním,představují závažné omezení výběru běhů jako sportovní činnosti.
Kontraindikace běhů
a/ Vytrvalostní běhy:
Onemocnění pohybového systému,zejména dolní končetiny
Nadváha (více než 20%)
Postižení myokardu
Kolísavá nebo stabilizovaná hypertenze
b/ Rychlostní běhy (stejné kontraindikace jako u vytrvalostních,a navíc)
Onemocnění koronárního řečiště
Přetrénování
Kontrola intenzity běhu včetně joggingu se provádí pomocí tepové frekvence a měl by ji ovládat každý trénující. Základem je denní běh 15-20 minut intenzitou 60-70% tepového maxima.