Optimální frekvence a délka kroku při běhu

Jak se taková optimální frekvence a délka kroku při běhu určí, respektive vypočítá??

Vztah mezi rychlostí běhu, délkou kroku a frekvencí (kadencí) je čistě matematický a v základu vychází z

jednoduchého fyzikálního vzorce pro rychlost:

Rychlost=délka kroku× frekvence kroku

• Rychlost (v): udává se v metrech za sekundu (m/s) nebo metrech za minutu (m/min),
• případně kilometrech za hodinu (km/hod).
• Délka kroku (d): vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími kontakty téže nohy (tzv. stride length,
• v biomechanice často měřená od levé paty k levé patě),
• nebo vzdálenost mezi kontakty opačných nohou (tzv. step length). Moderní sporttestery a
• studie v grafu většinou pracují se stride length (dvojkrok – levá i pravá dohromady).
• Frekvence kroku (f): počet kroků za minutu (SPM – Steps Per Minute).

Pokud znáte dvě veličiny, třetí snadno dopočítáte. ​

Jak se ale počítá ta OPTIMÁLNÍ (přesná) délka a frekvence?

To, na co odkazuje výzkum (matematicky stanovené optimum), není jeden univerzální vzorec,

do kterého byste dosadili výšku postavy a vypadlo by jedno číslo. Lidské tělo je příliš komplexní

(rozhoduje délka končetin, síla svalů, elasticita šlach, distribuce hmotnosti, atd.).

Vědci a sportovní laboratoře toto optimum počítají pomocí tzv. U-křivky spotřeby kyslíku (VO2​).

Postup výpočtu v laboratoři:

- Běžec se postaví na běžící pás a nastaví se konstantní rychlost

(např. běžné maratonské tempo, řekněme 12 km/h).

- Pomocí masky (metabolického analyzátoru) se měří, kolik kyslíku běžec při své přirozené

frekvenci (např. 170 kroků/min) spotřebovává.

- Vědci následně pomocí metronomu donutí běžce při stejné rychlosti frekvenci měnit

(např. na 160, 165, 175, 180, 185 kroků/min).

Tím se automaticky mění i délka kroku, protože rychlost pásu je pořád stejná.

- Data se zanesou do grafu, kde na ose x je frekvence/délka kroku a na ose y je spotřeba kyslíku.

Výsledkem je křivka ve tvaru písmene U.

Nejnižší bod této křivky (minimum funkce y=f(x)) = matematicky optimální frekvence a délka kroku.

V tomto bodě pracuje tělo s nejlepší ekonomikou běhu (RE) – spotřebuje nejméně kyslíku

na překonání dané vzdálenosti.

Jak moc se lišíme od matematického optima?

Studie ukazují fascinující věc: zkušení běžci mají tendenci se sami přirozeně trefit velmi blízko svému

matematickému optimu (tělo si podvědomě vybere energeticky nejúspornější variantu).

Jejich odchylka bývá do 2 %.

U rekreačních nebo začínajících běžců se ale přirozený styl od matematického

optima často liší až o 8–10 %.

Nejčastější chybou je, že dělají příliš dlouhé kroky s příliš nízkou frekvencí (overstriding).

Jsou samozřejmě i opačné případy.

Pokud laboratoř na základě měření matematicky spočítá, že je potřeba zkrátit krok o 5 cm a

zrychlit frekvenci o 7 kroků/min, a oni se to za necelých 13 týdnů naučí, jejich ekonomika běhu (RE)

prokazatelně vzroste, jak ukazují i jiné studie.