Běžecká rubrika - prevence - fyzioterapie / regenerace / strečink, Strana 6

Během zátěže se snižuje průtok krve ledvinami, protože srdeční výdej je přesměrován do svalů, což má za následek sníženou funkci ledvin. Závažné snížení renálních funkcí a renální selhání jsou během ULTRA vzácné.

Riziko poškození ledvin může být zvýšeno faktory, jako je vytrvalostní běh v extrémních podmínkách (např. horké a/nebo vlhké podmínky, závodění ve výškách), vážné poškození svalů v důsledku vysoké biomechanické zátěže, nízký příjem tekutin vedoucí k dehydrataci, požití nesteroidních protizánětlivých léků a genetická predispozice.

Stavy, jako je hyponatrémie, bilirubinurie, proteinurie, hematurie, hemoglobinurie, myoglobinurie a cylindrurie, mohou předpovídat akutní renální problémy a jsou indikátory akutního poškození ledvin u vytrvalostních běžců. Tyto renální problémy (kumulativní výskyt 15–45 %) jsou u ULTRA obecně méně závažné a během 1–10 dnů se upraví na výchozí hodnoty.

Vzhledem k tomu, že akutní poškození ledvin je obvykle asymptomatické, je pravděpodobné, že mnoho případů zůstane během a po ULTRA nezjištěno.

Důležitým aspektem je míra, do jaké úrovně je akutní poškození ledvin spojené s ULTRA a jak a jestli může vyvolat chronické poškození ledvin.

Zatímco individuální nebo kumulativní akutní poškození ledvin by mohlo přispět k budoucímu chronickému poškození v obecné populaci, u ULTRA neexistuje jasná souvislost a je zapotřebí lepší pochopení fyziologické kaskády událostí. Jakákoli souvislost mezi akutním zánětem ledvin u ULTRA a dlouhodobými renálními problémy by mohla být posílena určitými rizikovými faktory, včetně věku, rasy, genetiky a dalších patologických stavů.

V běžné populaci některé důkazy spojují akutní a chronické selhání ledvin v důsledku potenciální maladaptivní opravy a progresivní renální jizvy v důsledku kumulativních příhod akutního poškození ledvin. V tomto smyslu existují vědecké studie, které také poskytují důkazy, že akutní poškození ledvin urychluje progresi chronického onemocnění ledvin, že opakované akutní poškození ledvin je  spojeno s chronickým onemocněním ledvin a že závažnost akutního poškození ledvin by mohlo vést k dlouhodobým problémům s ledvinami. Kromě toho mohou závažné případy akutního poškození ledvin u neběžců vyžadovat dialýzu a jsou zvláště citlivé na horší dlouhodobé renální výsledky.

Občas je akutní poškození ledvin detekováno v kombinaci s rhabdomyolýzou, která může vést ke složitějšímu stavu v rámci ULTRA.

V současnosti není známo, zda těžká renální dysfunkce u ULTRA nebo opakované renální ataky, které splňují kritéria akutního poškození ledvin, vedou k akcelerované progresi dlouhodobých renálních problémů u ULTRA.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Pokroky v predikci

Rekreačnímu a závodnímu běhu se věnuje mnoho jedinců, aby zlepšili kardiorespirační funkce a celkovou pohodu.

Hlavním negativním aspektem běhu je vysoká míra zranění dolních končetin.

Několik dobře navržených populačních studií nezjistilo žádné významné rozdíly v míře zranění mezi muži a ženami, žádný zvyšující se vliv věku na zranění, klesající míru zranění s přibývajícími roky běžecké praxe, žádný podstatný vliv hmotnosti nebo výšky, nejistý vliv psychologických faktorů, ale silný vliv předchozího zranění na zranění budoucí.

Ze studovaných modifikovatelných rizikových faktorů je nejsilnějším prediktorem budoucích zranění týdenní objem naběhaných kilometrů.

Ostatní charakteristiky tréninku (rychlost, frekvence, povrch, trvání) mají po zohlednění uběhnuté vzdálenosti na budoucí zranění malý nebo žádný vliv.

Je zapotřebí dalších studií, které by se zabývaly vlivem vhodných strečinkových postupů a náhlé změny tréninkových vzorců.

Pro rekreační běžce, kteří utrpěli zranění, zejména v posledním roce, se doporučuje snížení objemu naběhaných kilometrů pod 32 km týdně.

Pro ty, kteří začínají s během, je nejlepší radou umírněnost.

U závodních běžců (nejen jich) je třeba dbát na to, aby byla předchozí zranění dostatečně vyléčena, než se pokusí o jakýkoli závod, zejména maraton.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Dýchací systém se částečně skládá z dýchacích cest, které ohřívají, zvlhčují a čistí vdechovaný vzduch předtím, než dosáhne plicního parenchymu.

Přestože je dosaženo adekvátně v klidu, kapacita horních cest dýchacích upravovat okolní vzduch je překročena při minutových ventilacích nad 35–60 l/min.

Zátěž střední intenzity, jak bylo pozorováno u ULTRA , tedy vystavuje dýchací cesty neklimatizovanému vzduchu, který ochlazuje a dehydratuje povrchy epitelu. Výsledný zánět může stimulovat konstrikci hladkého svalstva průdušek, zúžení dýchacích cest a následnou obstrukci. Takový mechanismus bronchokonstrikce vyvolané zátěží, ačkoli není zcela pochopen, může být důležitý v patofyziologii akutního poklesu plicních funkcí po ULTRA.

Důležité je, že opakované akutní exacerbace – zejména ty, které zahrnují studený/suchý vzduch – mohou způsobit poranění a remodelaci hladkého svalstva průdušek. ronchokonstrikce vyvolaná zátěží , která způsobuje příznaky podobné astmatu jako odpověď na prodlouženou hyperpnoe, má prevalenci 5–20 % v běžné populaci a její prevalence je podstatně vyšší u lidí s preexistujícím astmatem.

Vytrvalostní sportovci jsou potenciálně vystaveni většímu riziku bronchokonstrikce vyvolané zátěží kvůli vysokým úrovním plicní ventilace udržované v tréninku. Ačkoli neexistují žádné epidemiologické studie o prevalenci ULTRA, údaje od neastmatických vytrvalostních běžců ukazují, že biomarkery zánětu dýchacích cest i oxidačního stresu se zvyšují s délkou zátěže. Jediné dostupné údaje týkající se námahového astmatu u ULTRA naznačují prevalenci podobnou prevalenci pozorované u běžné populace; tyto údaje jsou však omezeny vlastním výběrem účastníků, vlastním vykazováním údajů a nedostatkem kontrolní skupiny.

Další plicní úvaha pro sportovce ULTRA se týká potenciálních účinků mírných a přechodných plicních edémů po závodě, které byly hlášeny u maratonských běžců, kteří mají ve většině případů neurogenní patogenezi (např. přidružená hyponatremie). Ukázalo se, že závodníci v běhu na 100 mil (161 km) vykazovali průměrné zvýšení indikace extravaskulární plicní vody v souladu se sníženou plicní difuzní kapacitou a vodivostí alveolárně-kapilární membrány.

To, že ke snížení plicní difuzní kapacity došlo současně se sníženou funkcí pravé komory, naznačuje, že ULTRA způsobuje neúměrné hemodynamické zatížení plicního oběhu. Zatímco plicní edém může být normální odpovědí na namáhavou vytrvalostní zátěž, krátkodobé nebo dlouhodobé důsledky opakovaných výskytů nejsou v současnosti známy.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Muskuloskeletální poranění jsou u ULTRA častá a mohou postihnout kosti, klouby, chrupavky/menisky, svaly, šlachy, vazy a burzy.

Přibližně 90% zranění při ULTRA má povahu přetížení.

Většina poranění je lehčích a postihuje dolní končetiny, zejména kotník a koleno. Rizikové faktory jsou multifaktoriální a zahrnují anamnézu předchozích zranění, vyšší index tělesné hmotnosti, pokročilý věk, objem naběhaných kilometrů a biomechaniku.

Navzdory prevalenci poranění u ULTRA nebyly dlouhodobé a kumulativní účinky dostatečně studovány. Ačkoli rekreační běh obecně může mít pozitivní účinky na pevnost kostí, pravidelný běh s velkým objemem může snižovat pevnost kostí chodidla a zvyšovat riziko osteopenie a/nebo únavových zlomenin. Bylo prokázáno, že únavové zlomeniny jsou u ULTRA relativně časté a mohou vyžadovat delší lékařskou péči a absenci sportovních aktivit. Únavové zlomeniny se obvykle vyvíjejí v důsledku nadměrného namáhání zdravé kosti s hlášenou incidencí mezi 5,5 a 22%. Přibližně u 21% žen vytrvalostních běžkyň, včetně těch, které soutěží v ULTRA, se rozvinula únavová zlomenina, která byla přisuzována zvýšenému výdeji energie spolu s nedostatečnou výživou.

Několik vyšetření neprokázalo žádné známky akutních změn ve strukturách patela-femorálního a tibio-fibulárního kloubu před a po ULTRA.

Běžci, kteří startovali do závodu s tendinopatiemi, vykazovali po závodě zhoršení.  Poranění šlach (např. tendinopatie Achillovy šlachy nebo tendinopatie čéšky) jsou u ULTRA běžců relativně častá, a přestože jsou většinou lehčí, mohou se stát chronickými a vést k prodlouženým a opakovaným běžeckým absencím.

Mezi soutěžní úrovní běhu a osteoartrózou kolena a kyčelního kloubu může existovat závislost.

Ukázalo se, že mírný (rekreační) běžecký režim je spojen s nižším výskytem osteoartrózy kyčelního a kolenního kloubu ve srovnání s běžnou populací.

Vytrvalostní (soutěžní) běh je však spojen s vyšším výskytem osteoartrózy kyčelního a kolenního kloubu ve srovnání s běžnou populací.

Jiná poranění dolních končetin, jako jsou natažení vazů, podvrtnutí kotníku, plantární fasciitida, ke kterým může dojít v důsledku zranění, mají obvykle dobrou dlouhodobou prognózu.

Bolest zad je častým chronickým stavem a bylo hlášeno u 12–14% ULTRA běžců. Původ bolesti však nemusí nutně souviset s ULTRA a může být spíše výsledkem aktivit každodenního života. Ve skutečnosti je běhání často vnímáno jako ochrana proti rozvoji bolesti dolní části zad.

Pozm. s použitím zahraničních materiálů

strategie pro trénink s minimalizováním nebezpečí zranění

Jedinečné faktory pro zranění zahrnují období růstu během puberty a potenciál pro poškození růstové ploténky.

Mladí běžci mohou těžit z aktivit, které zahrnují vysoce účinnou zátěž a vícesměrný pohyb pro optimální zrání kostí, cvičení na posílení šlach a svalů a postupy zaměřené na zlepšení biomechaniky běhu za účelem snížení rizika zranění.

Kromě toho je pro celkové zdraví běžce v tomto období (nejen) zásadní řešit faktory životního stylu, včetně výživy a spánku.

Podobně jako u jiných sportů by u mladých běžců neměla být výrazně podporována sportovní specializace.

Snížení počtu zranění souvisejících s běháním u dětí v období růstu a posouzení připravenosti na běh by mělo být založeno na kombinaci fyzických, emocionálních, psychologických, sociálních a kognitivních faktorů.

Mladí běžci vyžadují individuální trénink a soutěž, aby mohli bezpečně pokračovat v tomto sportovním odvětví i pozdějším věku.

Běžecké, dětské oblečení ZDE https://www.babos-sports.cz/detske-obleceni/

Tření a tlak způsobují kuří oka a mozoly. Kuří oka jsou často malá, kulatá a při tlaku bolestivá.

Mozoly se obvykle objevují na chodidle a patě.

Špatně padnoucí boty nebo deformace chodidel, jako jsou kladívkové a vbočené palce, mohou způsobit kuří oka a mozoly.

Vložky mohou pomoci zmírnit bolestivé kuří oko nebo mozol, stejně jako pravidelné ošetřování podiatrem.

V některých případech je nutné, aby si pacient nechal vyrobit vlastní vložky do bot (na základě protetického vyšetření) nebo aby podstoupil chirurgický zákrok k nápravě základní deformity způsobující kuří oko nebo mozol.

Koilonychie může mít mnoho příčin.

Jednou z častějších je anémie z nedostatku železa.

Vystavení průmyslovým rozpouštědlům a chemikáliím může také způsobit, že nehty na nohou vyrostou do tvaru lžíce.

Na vině mohou být také některá systémová onemocnění, jako je systémový lupus erythematodes, hypotyreóza a Raynaudova choroba.

Ta náhlá ostrá bolest v chodidle způsobující stažení nebo rozšíření prstů může být jen křeč nohou.

Křeče chodidel mohou být způsobeny různými stavy, nejčastěji přetížením a únavou svalů chodidel a také dehydratací.

Dalšími příčinami mohou být nerovnováha elektrolytů ve vašem organismu nebo nedostatek hořčíku, vápníku, draslíku nebo vitaminu D.

Stavy, které mohou ovlivnit hladiny hormonů, jako je těhotenství a onemocnění štítné žlázy, mohou být také příčinou křečí nohou.

Udržování hydratace a nošení správné obuvi, zejména pro sportovní aktivity, může být užitečné.

Užitečné může být i posilování vnitřního svalstva chodidla chůzí naboso po přírodních površích, jako je písek nebo tráva.

V rámci jedné studie ohledně vzniku poranění Achillovy šlachy dospěli vědci k těmto závěrům, přesto zůstává nejistota ohledně toho, jak identifikovat sportovce náchylné k poranění Achillovy šlachy.

Vědci v rámci této studie se snažili identifikovat věrohodnost důkazů pro biomechanické rizikové faktory spojené s poraněním Achillovy šlachy.

Byly hledány rizikové faktory poranění Achillovy šlachy a biomechanická opatření, která jsou změněna u běžců s tímto poraněním, s výjimkou ruptur.

A jakých tedy bylo dosaženo výsledků??

Dvě proměnné, vysoké vertikální síly a vysoká klenba, ukázaly jasné důkazy ohledně snížení rizika tohoto zranění. Vysoké hnací síly a běh na tvrdších - tužších površích se mohou jevit také jako šetrné, tzn. s menším rizikem zranění.

Pouze jedna biomechanická proměnná, vysoká brzdná síla, ukázala jasný důkaz zvyšujícího se rizika poranění Achillovy šlachy.

"Přeformátování" běžeckého projevu za účelem nasměrování těžiště více dopředu, aby se snížila velká brzdná síla, by mohlo být užitečné při snižování rizika zranění Achillovy šlachy.

Většina zkoumaných biomechanických rizikových faktorů vykazovala nejasné výsledky, což je pravděpodobně způsobeno multifaktoriální povahou poranění z přetěžování Achillovy šlachy.

Mnoho rizikových faktorů souvisí s tím, jak tělo sportovce interaguje s prostředím při běhu, včetně reakčních sil se zemí, svalové aktivity před došlápnutím i bezprostředně po kontaktu se zemí a pohybu kloubů v průběhu postoje, tzn. kdy je noha při běhu ve fázi doteku se zemí.

S rozvojem poranění Achillovy šlachy u běžců bylo spojeno mnoho rizikových faktorů, ale většina vlivů zůstává nejasná.

Doporučení pro sportovce zotavující se ze zranění Achillovy šlachy by mohlo zahrnovat vyhýbání se měkkým a nerovným povrchům a snížení tempa regeneračních běhů.

Ortotická intervence (ortopedické vložky) by mohla pomoci sportovcům s nízkou klenbou, ale na změnu pronace je třeba pohlížet opatrně.

Silový trénink a rekvalifikace běhu by mohly být prospěšné pro snížení rizika tohoto zranění.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů