Běžecká rubrika - prevence - fyzioterapie / regenerace / strečink, Strana 5

skladba a důležitost regerace

Aerobní cvičení je v současné době doporučováno jako doplněk k farmakologické terapii ke snížení hladiny krevního tlaku u hypertoniků, tedy u jedinců, jejichž klidová hladina krevního tlaku přesahuje 145/90 mm Hg.

Na druhé straně jsou některé sporty obecně kontraindikovány u hypertoniků, u nichž se předpokládá zvýšené riziko morbidity nebo úmrtnosti v důsledku jejich krevního tlaku.

Současné poznatky o chování krevního tlaku při dynamické fyzické aktivitě jsou téměř zcela založeny na výsledcích získaných pomocí ergometrických testů.

Bylo zavedeno několik protokolů maximální a submaximální zátěže, ale žádný se neukázal jako lepší pro diagnostické účely. Existuje obecná shoda, že zvýšení systolického krevního tlaku (před lomítkem) stanovené dynamickou zátěží se obvykle pohybuje v rozmezí 50 až 70 mm Hg jak u lidí s normální úrovní tlaku (120 mm Hg), tak u hypertoniků. Diastolický krevní tlak (za lomítkem) vykazuje u lidí s normální úrovní tlaku pouze nepatrné změny, zatímco u hypertoniků má tendenci podstatně stoupat pro jejich neschopnost adekvátně snížit periferní rezistenci. Tento mechanismus může také vysvětlit zpoždění hypertoniků při dosahování hodnot krevního tlaku před cvičením během zotavování. V průměru se diastolický krevní tlak zvyšuje ve větší míře během cyklistické ergometrie než během na běžeckého pásu, zatímco mezi těmito dvěma testy nebyly pozorovány žádné rozdíly v námahovém systolickém krevním tlaku.

Výsledky několika studií naznačují, že reakce krevního tlaku na dynamické cvičení je markerem pro detekci hypertenze v časnějším průběhu onemocnění, zatímco klidový krevní tlak je stále normální. Podle některých autorů má také význam při predikci budoucí hypertenze u jedinců s hraničními hladinami tlaku.

Neexistují žádné přesvědčivé údaje o účinku tréninku na reakci krevního tlaku na cvičení. Většina publikovaných studií uvádí malá snížení námahového tlaku po kondicionování, která by pouze odrážela snížení klidového krevního tlaku.

Vazodilatace (rozšíření cév) výrazně ovlivňuje nárůst krevního tlaku vyvolaným fyzickou zátěží; ve skutečnosti je nárůst tlaku při námaze otupen, když testu předchází adekvátní zahřátí - rozcvičení.

Izometrická zátěž (např. tabata) je považována za kontraindikaci u hypertoniků, protože způsobuje výrazné zvýšení nejen systolického, ale také diastolického tlaku. Střední krevní tlak se však zvyšuje ve stejné míře dynamickým a izometrickým cvičením, i když někteří autoři uvádějí drobné odchylky.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Dle rozsáhlé párová a síťové metaanalýzy randomizovaných kontrolovaných studií (1990 - 2023)tento:

Ony totiž všechny relevantní práce uváděly snížení systolického krevního tlaku (SBP) anebo diastolického krevního tlaku (DBP) po cvičení, respektive fyzické zátěži trvající ≥ 2 týdny (s vhodnou neintervenční kontrolou skupiny).

Do konečné analýzy bylo nakonec zahrnuto 270 randomizovaných kontrolovaných studií se souhrnným počtem 15 827 účastníků.

Párové analýzy prokázaly významné snížení klidového systolického krevního tlaku a diastolického krevního tlaku po aerobním tréninku (-4,49/-2,53 mm Hg), dynamickém odporovém tréninku (-4,55/-3,04 mm Hg), kombinovaném tréninku (-6,04 /-2,54 mm Hg), vysoce intenzivním intervalovém trénink (-4,08/-2,50 mm Hg) a izometrickém tréninku (-8,24/-4,00 mm Hg).

Pořadí účinnosti pro snížení systolického krevního tlaku bylo izometrický trénink (98,3 %), kombinovaný trénink (75,7 %), trénink dynamický odporový (46,1 %), aerobní trénink (40,5 %) a vysoce intenzivní intervalový trénink (39,4 %).

Sekundární síťové metaanalýzy odhalily izometrické dřepy a běhání jako nejúčinnější dílčí fyzické aktivity pro snížení systolického krevního tlaku (90,4 %) a diastolického krevního tlaku (91,3 %).

Závěr: Různé fyzické aktivity zlepšují klidový krevní tlak, zejména izometrické cvičení.

Výsledky této analýzy by měly informovat o budoucích doporučeních pro cvičení pro prevenci a léčbu arteriální hypertenze.

Pozn. s použitím informací zahraniční studie

K dispozici jsou omezené údaje o ženské účasti na ULTRA kvůli snížené účasti žen, možná menšímu zájmu o dobrovolnictví pro aplikovaný výzkum a možná kvůli vyloučení žen na (někdy chybném) základě, že menstruační fáze může zmást fyziologické výsledky.

Nicméně nedávný přehled zdůraznil několik klíčových aspektů fyziologie běžkyň, které vyžadují pečlivé zvážení v periodickém tréninkovém plánu ULTRA.

Pravděpodobně nejdůležitější dlouhodobá úvaha pro ženy v ULTRA se týká interakcí dostupnosti energie a koncentrací pohlavních hormonů. Primárním nutričním problémem u ULTRA je schopnost splnit denní kalorické požadavky. Relativní nedostatek energie může někdy nastat v důsledku vysokých tréninkových objemů anebo omezením příjmu energie ve stravě (úmyslné nebo neúmyslné); syndrom relativního energetického deficitu ve sportu se týká fyziologických poruch, které mohou nastat .

Ačkoli negativní účinky nízké energetické dostupnosti mohou ovlivnit jak běžce, tak běžkyně, jeho důsledky jsou rychlejší a hlubší u žen v důsledku následných interakcí s menstruační funkcí a zdravím kostí.

Zvláštní obavou je, že estrogen se pozitivně spojuje s hustotou kostních minerálů. Snížené hladiny estrogenu (např. u amenoreických sportovkyň) tedy mohou zvýšit riziko únavové zlomeniny. Dokonce i eumenoreické ženy mohou být náchylnější než muži k nepříznivým změnám stavu kostí po krátkodobé nízké dostupnosti energie. I když to pravděpodobně má důsledky pro trénink na dlouhé vzdálenosti, u žen ULTRA to ještě nebylo řádně zkoumáno. A konečně, protože vrcholný výkon v ULTRA se obecně vyskytuje u běžců ve středním věku (např. ve  ~ 44 letech při 24hodinovém běhu).

Běžkyně by měly mít na paměti možné nepříznivé změny ve zdravotním stavu kostí a zvýšené riziko osteoporózy, které se vyskytují. během menopauzy.  V souladu s tím data naznačují, že existují důležité rozdíly ve fyziologických funkcích mužů a žen.  

Nezohlednění těchto rozdílů v tréninkových plánech ULTRA specifických pro ženy může mít negativní dopad na dlouhověkost běžkyň.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Veterán je definován jako sportovec ≥ 35 let, který trénuje nebo se účastní atletických soutěží, které jsou někdy speciálně určeny pro starší sportovce.

Průměrný věk pro účast na prvním ultramaratonu je 35 let, takže vrcholného výkonu v ULTRA je obecně dosaženo ve vyšším věku (tj. mezi 35 a 50 lety). Zkušenosti jsou zásadní složkou úspěchu v ULTRA a vyšší věk se zdá být výhodou, pokud jde o snížení možnosti zranění z nadměrného používání při běhu na dlouhé vzdálenosti (tj. mladší a méně zkušení běžci ULTRA jsou vystaveni vyššímu riziku zranění souvisejících se zátěží, jako je např. únavová zlomenina).

Běžci kategorie Masters v ULTRA  jsou obecně zdravou populací, s nižší úmrtností všech typů a zvýšenou délkou života ve srovnání s běžnou populací.

Z omezených dostupných údajů a údajů, které sami uvedli, vykazují běžci ULTRA dobrý zdravotní stav, s malým počtem chronických onemocnění a nízkým využíváním systému lékařské péče. Zda je to způsobeno pravidelným cvičením nebo predispozicí zdravějších jedinců účastnících se ULTRA v této relativně starší věkové skupině není zcela jasné.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Účast mladých běžců na ULTRA se zvyšuje, a ULTRA může mít vliv na růst a vývoj klíčových orgánových systémů (např. kardiovaskulárního, plicního a muskuloskeletálního systému) během dospívání u mladých běžců.

V současné době není známo, zda je ULTRA bezpečný nebo představuje zvýšené riziko akutních a nebo chronických zranění u mladých běžců.

Znepokojivé je, že chronické zdravotní problémy se mohou u citlivých jedinců vyvinout dříve, když se účastní ULTRA v mladém věku. Doposud pouze jedna retrospektivní observační studie popsala dlouhodobé zdravotní změny u 78 dospělých, kteří se jako mladí zúčastnili ULTRA. Přibližně jedna čtvrtina mladých běžců trpěla poraněním pohybového aparátu dolní končetiny (většinou kolena, kotníku, nohy) a u 6,4% došlo k únavové zlomenině. V dospělosti se celkový celoživotní výskyt únavových zlomenin zvýšil na 14%, což je mnohem více než 5,5 % dříve uváděných u dospělých běžců ULTRA. Delší fyziologický stres vyvolaný celoživotní účastí ULTRA tedy může zvýšit riziko zranění. Pouze 27 % mladých běžců  pokračovalo v běhu ULTRA i v dospělosti, hlavním důvodem byla zranění. Je zajímavé, že tato studie ukázala, že většina účastníků hlásila pozitivní účinky běhu ULTRA v mladí, ale pouze ~ 21 % by doporučilo účast mladých běžců v ULTRA.

S cílem pomoci rodičům, sportovcům, trenérům, ředitelům závodů a lékařským odborníkům dospět k informovanému rozhodnutí přezkoumalo nedávné konsensuální prohlášení  důkazy o zdravotních důsledcích účasti mladých běžců v ULTRA a poskytlo rozhodovací algoritmus pro vhodnou účast mládeže, na základě věku, vývojových stádií, zdravotní a psychické pohody, tréninkového stavu a rasově specifických faktorů.

Dokud nebudou k dispozici údaje o dlouhodobých následcích, nedoporučuje se účast mládeže na ULTRA ve velkém měřítku bez komplexního a individualizovaného hodnocen.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Ačkoli dlouhodobé účinky ULTRA na mozek jsou nejasné, data shromážděná před a po události ULTRA trvající 2 měsíce (4487 km; Trans European Foot Race) ukázala podstatné (6%) snížení objemu mozku, které lze připsat přechodné ztrátě proteinů a elektrolytů. Objem mozku se však po 8měsíčním sledování vrátil na výchozí hodnotu bez známek trvalých lézí nebo poškození.

Během 6hodinové ULTRA byl také pozorován krátkodobý pokles kortikální aktivity ve frontálním kortexu, který nevykazoval žádný vliv na kognitivní výkon.

Existují údaje naznačující přínos ULTRA na mozkovou funkci. Případová studie s jedním subjektem skutečně ukázala, že pacient s Parkinsonovou nemocí vykazoval částečnou korekci abnormalit a sníženou potřebu léků po tréninku na běh ULTRA - 100 km.

Navíc celoživotní vytrvalostní trénink pomáhá udržovat kortikální mozkovou rezervu.

Vytrvalostní trénink jako takový bude mít s největší pravděpodobností spíše pozitivní než negativní dopad na neurologické zdraví.

Pokud jde o psychickou pohodu, vytrvalostní cvičení má dobře zdokumentované pozitivní účinky na depresi a další problémy duševního zdraví.

Běžci ULTRA však mají tendenci vykazovat výrazně větší závislost na zátěži - běhu ve srovnání s maratónskými běžci nebo atlety závodícími v závodech na kratší vzdálenosti nebo s běžnou populací., což by mohlo mít následný negativní dopad na zdraví. Prevalence deprese a problémů s duševním zdravím u běžců ULTRA je stejná nebo vyšší než u běžné populace, i když to nemusí být příčinné a může se stát, že lidé s depresí, úzkostí a/nebo nebo s jinými problémy s duševním zdravím přitahují sporty, jako je ULTRA, a vnímají to jako způsob „samoléčby“.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Stres produkovaný vytrvalostním během může krátkodobě významně ovlivnit imunitní funkce.

Imunitní systém obecně funguje efektivněji u sportovců, u kterých je zvýšená aktivita přirozených zabijáckých buněk. Po ULTRA dochází na několik hodin k přechodné imunosupresi, která by mohla zvýšit riziko akutních subklinických a klinických virových a bakteriálních infekcí.

Ve skutečnosti mohou být běžci ULTRA v důsledku intenzivního tréninku a závodů náchylnější k akutním infekcím (kvůli sníženým imunoglobulinům, např. IgA). ULTRA má také za následek ukazatele oxidačního stresu (např. F(2)-isoprostan a lipidové hydroperoxidy), které se lineárně zvyšují s délkou závodu , kromě zvýšených cytokinů (např. faktor stimulující kolonie granulocytů [G-CSF] interleukin [IL]-10, IL-1ra, IL-6 a IL-8), zvýšený počet imunitních buněk vedoucí k leukocytóze, neutrofilii a monocytóze a zvýšený kortizol a snížený testosteron a luteinizační hormon .

U běžecké populace mohou období překročení vést k déletrvajícím imunitním změnám a dysfunkci .

Důležité je, že fyziologické/psychologické přetížení vyvolané tréninkem a závody, které je neúměrné zotavení, může vést k nefunkčnímu přetížení, což přispívá k dlouhodobému výkonnostnímu deficitu známému jako syndrom nedostatečné výkonnosti.

Některá fyziologická (proteomická) a percepční (např. tréninková tíseň) by mohla být monitorována za účelem posouzení nefunkčního přesahu u sportovců, včetně ULTRA. Mezi klasické fyziologické příznaky překročení patří zvýšení cytokinů a oxidativní stres jako indikátory zánětu a poškození svalů. V důsledku toho se zdá poměrně jasné, že existuje souvislost mezi zánětlivými reakcemi a vytrvalostní zátěží, imunitní dysfunkcí a syndromem přetížení a přetrénování. Tyto stavy mohou také ohrozit odolnost vůči běžným menším onemocněním, což má za následek vyšší výskyt infekcí.

Pozn. s použitím zahraničních materiálů

Akutní gastrointestinální problémy jsou běžné během tréninku a závodů ULTRA, přičemž 50–80 % běžců pociťuje nevolnost, zvracení anebo průjem.

Bylo také prokázáno, že dlouhý běh vyvolává poškození tenkého střeva a zvýšenou propustnost střeva. Tyto příznaky však obvykle vymizí s ukončením zátěže a nezdá se, že by vedly k dlouhodobým zdravotním problémům; nicméně v extrémních případech může dehydratace a splanchnická hypoperfuze během zátěže vést k ischemické kolitidě, která zase jen zřídka vyžaduje chirurgickou intervenci.

Ve vzácných případech mohou chronické gastrointestinální problémy vést k nedostatku železa a dalším nutričním deficitům.

Obecně je vytrvalostní cvičení spojeno s dlouhodobými přínosy pro gastrointestinální systém. Tyto nálezy mohou být částečně způsobeny příznivými účinky cvičení na střevní biom. Změny střevního biomu jsou typicky spojeny se zlepšením diverzity mikroflóry, zánětlivých markerů, metabolických profilů a imunitních odpovědí .

Pozn. s použitím zahraničních materiálů