Běh se zraněním a jeho případné důsledky

Tohle je jedna z nejčastějších chyb běžců.

Když člověk běhá se zraněním a uhýbá mu (mění styl, došlap, držení těla, krok apod.), může to mít řetězové následky, které se projeví některé hned a některé i dlouho po původním zranění.

Důsledků je několik (těch hlavních):

1 - kompenzační přetížení jiných částí těla

Když se vyhýbáte bolesti (např. zranění kolene, chodidla nebo hamstringu....), tělo na to automaticky zareaguje:

- přesouvá zátěž na druhou nohu

- mění délku kroku, úhel došlapu, odraz i rotaci trupu.

a to má za důsledek:

- přetížení druhé nohy (např. kyčel, achilovka, lýtko....)

- vznik nového zranění (např. zánět úponu, plantární fasciitida, ITBS, bolest v bedrech....).

2 - vytvoření „špatného pohybového vzorce“

Mozek a nervový systém si zapamatují kompenzační styl, který si tělo vytvořilo jako "výsledek" pohybu pod vlivem zranění.
To znamená, že i po vyléčení zranění tělo dál běhá „špatně“ (např. šikmý postoj, došlap mimo osu, snížená aktivace hýžďových svalů....).

to se samozřejmě neobejde bez důsledku:

- horší běžecká ekonomika

- nižší výkon

- zvýšené riziko recidivy (zranění se znovu objeví).

3 - Nerovnováha svalů a jejich zkrácení

Pokud jeden segment vynecháváte nebo šetříte, jiné svaly přebírají jeho funkci → vzniká svalová dysbalance.

Např. při uhýbání bolesti kolene:

- přetížení kvadricepsu a lýtka

- oslabení hýždí a hamstringů

- omezená mobilita kyčle a kotníku

což má samozřejmě za důsledek: chronické bolesti, zhoršená stabilita pánve, bolest zad...

4 - Dlouhodobé strukturální následky

Pokud běháte takto týdny či měsíce, může dojít (pravděpodobnost je víc jak vysoká) ke:

- změnám v postavení kloubů (např. pánev se pootočí, koleno „padá dovnitř“)

- degenerativním změnám v chrupavce, šlachách, fasciích

- trvalému omezení rozsahu pohybu

5 - Psychologický dopad

Když běh "nezdravě" bolí, mozek si běh začne spojovat s nepohodlím → vzniká nepřímý stresový reflex, který ovlivňuje motoriku (mikronapětí, ztuhlost....).
To může snížit radost z běhu a vést ke ztrátě motivace nebo strachu z návratu do tréninku.

Co s tím dělat?

Přerušte běh nebo výrazně snižte zátěž, pokud musíte „uhýbat“ (jak říkal jedem můj známý vynikající lékař (už není mezi námi) - dělej vše do bolesti, nikdy ne přes bolest)

Řešte příčinu, ne důsledek — fyzioterapeut, sportovní lékař nebo někdo znalý věci může přesně zjistit, kde je zdroj problému.

Po uzdravení obnovte správný pohybový vzorec — ideálně s trenérem nebo fyzio (nemusí být ani jedno, bude "postačovat", když bude odborníkem na dané) - nácvik došlapu, aktivace hýždí, core, atd.

Zařaďte kompenzační cvičení – posilování, stabilizace, mobilita (ty by jste měli zařazovat běžně).

Při návratu k běhu běhejte krátce, pomalu, bez bolesti – jakmile začnete "uhýbat", je to signál zpomalit nebo skončit.

Pokud toto "nevyřešíte", tak se dostanete do začarovaného kruhu, z kterého není cesta zpět, respektive je, ale velmi, velmi složitá a obtížná.